„Zlo ke zničení zla.“ Takto se hovořilo a dnes možná ještě hovoří o démonu jménem Pazuzu, jenž přichází s jihozápadním větrem, se kterým přináší dlouhé období sucha doprovázeného hladomorem nebo období plná dešťů a sarančat. V asyrské a babylonské mytologii je Pazuzu nazýván králem větrných démonů. Sumerové ho zobrazovali často ve svých sochařských či řezbářských pracích. Tělo člověka se čtyřmi andělskými křídli, psí nebo lví hlavou a hadovitým penisem – též známý jako penis hnijící, pro jehož bolest démon strašlivě skřípe zuby a vydává bolestivé zvuky nahánějící hrůzu. I když patří do skupiny zlých démonů či duchů, byl často povoláván lidmi k zahnání jiných přízraků a pekelných bytostí. Právě proto jsme v kultovním filmu Williama Fridekina (The Exorcist), kde se Pazuzu zhostil role Ďábla, mohli slyšet zaznít tuto větu: „Zlo proti zlu.“ Téže tvrzení jakým začíná tento článek.
Právě hororový snímek Vymítač ďábla (The Exorcist), který v době jeho vzniku otřásl světem svým hrůzu nahánějícím charakterem (proto byl posléze okleštěn o děsivé scény a efekty, kromě režisérské verze samozřejmě) ztvárňuje démona Pazuzu jako nenávistného pekelného knížete – tedy samotného ďábla. Pro úplnou přesnost se název Pazuzu objevuje až v neslavném pokračování snímku Vymítač ďábla 2: Kacíř, kde se pekelná entita do podrobností rozpitvává.
Démon Pazuzu se objevuje i ve výtiscích Necronomiconu (těch verzí, které jsou volně v prodeji pro širokou veřejnost), kde se mluví o entitě jako o původci veškerého zla. Posedne li tento démon obyčejného člověka, není nebohému už nadále pomoci. Žádný mág a kněz prý není natolik silný, aby zlou entitu vypudil z těla posedlého, jehož osudem není nic jiného než dlouhá a bolestivá smrt. Jak takové vymítání démona Pazuzu může vypadat a posléze skončit? O tom mají představu všichni ti, kterým uvedený film nebo knižní zpracování Williama P. Blattyho neušli pozornosti.