Úvod
Snímek 30 dní dlouhá noc (2007) je adaptací stejnojmenného komiksu, kterého se chopil režisér David Slade a producent Sam Raimi. Film vypráví o městečku na Aljašce, které každý rok postihne absolutná tma trvající jeden měsíc. Jenže tentokrát s temnotou přicházejí i krvelační upíři, kteří využijí izolovanost tohoto místa pro své potřeby. Jak jsem již zmínil, divákům i kritikům se tato drsná podívaná líbila a lze ji právem považovat ze jednu z posledních kvalitních upířin. O hudbu se postaral Brian Reitzell, jehož dílo vydalo Ipecac Recordings.
Rozbor a hodnocení
Přiznám se, že o Brianu Reitzellovi jsem doposud neslyšel, což bylo způsobeno tím, že ve své branži pracuje teprve několik let. Má za sebou pouze několik filmů a toto byl vůbec první horor, ke kterému byl coby skladatel přizván. Nějaké očekávání tedy nebylo na místě.
Reitzell začíná poklidně, vše je přece ještě v pořádku a probíhá poslední slunečný den, jak prozrazuje název první skladby. Jenže jednoduchý motiv je plný tajemných náznaků, které značí hrozbu. A skutečně – táhlé pauzy střídají děsivé tóny, které zvyšují napětí. Skladatel však samozřejmě nezůstane jen u náznaků a již v třetí „Muffin Monster“ oslňuje posluchačovi slechy ohlušující gradací, která v sobě mixuje elektroniku, kytary i orchestr.
Rozvážné budování atmosféry je hlavní devízou soundtracku. Nikam se nežene a do drajvu se dostává jen tehdy, když už poklidná rovina začíná nudit. Na druhou stranu je ale pravda, že jakmile se „splaší“, připomíná hudba masakr bez hranic, což působí někdy dobře, jindy ale jako bordel. Reitzell ve svém díle nenabízí žádnou pevnou kostru, žádné ohraničení – i ty dynamické gradace jsou snad pokaždé jiné.
A to je alfa a omega celého soundtracku. Určitě není vhodný pro milovníky formátů značky James Newton Howard či Chrise Younga a dalších, kteří dokázali i z hororu udělat umění. Reitzell má zcela jiný přístup. Nedrží se hranic, jen vytváří něco, co se mu líbí. Třeba v „Barrow Burns“ ho napadne použít mocné bubny a hned je z toho úderná jízda, která vás myšlenkami přenese mezi zextázované lidi na technopárty, kteří si prostě užívají tu svou jízdu.
Samozřejmě je to ale pořád hororový soundtrack, takže po akci se vždy vrátíme do děsivějších levelů a dočkáme se tradičního vrzání smyčců či dokonce podivného „houkání.“ Občas mi problesklo, že mi to trochu připomíná hudbu z nějaké hry. Horor číhá z každého pole, takže takový F.E.A.R. by byl s touto kompozicí infarktovým zážitkem.
Seznam skladeb
- Prelude / Last Day of Sun (02:58)
- Girl Bait (03:38)
- Muffin Monster (01:56)
- Soon There Will Be Just 5 (05:20)
- Vampires on the Horizon (01:20)
- They Didn’t Take Me (01:31)
- Barrow Burns (02:14)
- Ditchwiched (03:38)
- Vampired Johnny (03:14)
- Gus Loses His Head (01:31)
- You Wanna Play with Me Now? (02:58)
- The Bloody Fruits of Barrow (02:15)
- Eben Shoots Up (02:41)
- The One Who Fights (03:13)
- Daybreak (02:34)
- Overture (02:22)
- Underture (03:52)
Celková doba: 47:15
Vyslovil jsem všechna pro a proti. A tak můžu soundtrack k 30 dní dlouhé noci doporučit především těm, kteří se umějí naladit na pomalé budování atmosféry, doplněné občasnými akcemi, které v sobě mají energii propařených nocí někde v klubu. Pokud to v sobě máte, může i u vás Reitzell slavit (relativní!) úspěch. Pokud je tomu naopak nebo preferujete spíše klasické pojetí hrůzy, jděte jinam.