Úvod
Alexandre Aja patří mezi ty nejlepší tvůrce, kteří brázdí současnou hororovou scénu. Můžeme mu sice kvitovat, že většina jeho kousků jsou jen remaky (Hory mají oči nebo novější Piraně 3D), ale ty nedělají originálům ostudu jako jiné moderní verze. Zrcadla z roku 2008 jsou předělávkou jihokorejského Geoul sokeuro (2003) a vypráví o muži, kterého děsí odrazy v zrcadlech, čemuž se snaží přijít na kloub. Hlavní roli si zahrál Kiefer Sutherland a film většinu diváků potěšil. O jeho hudební stránku se postaral španělský skladatel Javier Navarette, který spojil síly s pražským filharmonickým orchestrem. Soundtrack k Zrcadlům vyšel ke konci roku 2008 pod křídly Lakeshore Records.
Rozbor a hodnocení
Navarette se zpočátku jevil jako výtečná volba. Tento španělský rodák se sice nemůže pochlubit příliš bohatým portfoliem (dodnes jen šest filmů), logicky tedy ani zvučným jménem či bohatými zkušenostmi, ale v roce 2006 byl nominován na Oscara za hudbu k filmu Faunův labyrint. Jisté očekávání tu tedy bylo, výsledek však tentokrát není nijak oslnivý.
A přitom to nezačíná špatně. Jednoduchý gradující motiv v první „Austurias“ dokáže příjemně naladit. Ale je to jen nenaplněný slib – celkem se na albu nacházejí čtyři skladby s tímto označením a jedná se o to nejlepší a nejmelodičtější – možná proto, že jejich autorem není Navarette, ale Issac Albeniz a španěl tyto skladby jen trochu přikrášlil. Za zbytek je však Navarette zodpovědný sám.
Předně mluvíme o celkově jednoduché orchestraci, která využívá známé postupy „hororových“ soundtracků. Vrzání smyčců, občas zasmušilý klavírek pro vytvoření tajemné atmosféry, to vše tady je. Bohužel ovšem ve formě, která nikdy nedokáže strhnout. V několika článcích jsem četl stížnosti na fakt, že se hudba podřizuje filmovému obrazu, což je samozřejmě špatně. Teď se pod ně mohu podepsat i já a tuto – naštěstí málo vídanou – obludnost zavrhnout.
V jednotlivých skladbách se totiž vyskytují hluchá místa, respektive četné sekundové mezery, po nichž často následují divoké a dunivé drajvy. Krásně to demonstruje třeba osmá „The Dressing Room“, ve které autor předvádí burácení – pauza – cinkání – jemnost – pauza – a najednou opět burácení s podporou bubnů a gradace. Samozřejmě mě neberte doslova, ale tak nějak to je – o celkové ztrátě napětí a intenzity nemluvě. Soundtrack najednou „vybafne“ a jede dál, což zrovna není to, co jsem od Navarettea čekal.
Navíc, jak už jsem poznamenal, soundtrack není ničím jiným než hororovou rutinou, která nepřekvapí. Neobsahuje nic nového, skoro je plný klasických hudebních klišé. Občas sice potěší nějaká poklidnější skladba (třeba „The Mayflower“), další však působí nesourodě, mají slabou atmosféru a trápí je jednotvárnost, která výslednou známku ještě snižuje. Album je totiž předlouhé a ona sedmdesátiminutová stopáž začne již někde v půlce hlodat posluchačovu nezáživnost.
Seznam skladeb
- Asturias / Main Titles (01:47)
- Subway (03:18)
- Ben Carson (02:27)
- First Night (01:36)
- Handprints (04:44)
- Fire (02:06)
- Esseker (02:57)
- The Dressing Room (03:22)
- The Mayflower (03:13)
- Angela’s Death (03:30)
- What Do You Want From Me? (02:05)
- Asturias / Investigation (02:21)
- The Mirrors Room (04:26)
- Little Anna (02:44)
- Asturias / The House Is Safe (02:26)
- The Quest (02:38)
- Farmhouse Basement (03:25)
- Extending Mirrors (04:02)
- Michael’s Reflection (01:33)
- Keep Your Eyes Closed (04:46)
- Open Your Eyes (01:20)
- Possession (01:50)
- Escape (02:39)
- Srorrim (03:20)
- Asturias / In The Mirror (01:30)
Celková doba: 1:10:05
Film se má podřizovat hudbě, když je tomu naopak je zle. Soundtrack k Zrcadlům je špatná práce a jedná se o jeden z nejhorších soundtracků, který se mi kdy pod ruku dostal. To hovoří za vše. Celý jeho děs mi náramně připomněl mnohé dnešní horory, které si vystačí s jednovteřinovými lekačkami a pak zase nudí (dokud nepřijde další). Takhle se atmosféra hrůzy dělat nesmí.