Český název: True Blood: Pravá krev / Pravá krev
Režie: Alan Ball, Scott Winant, John Dahl, Michael Lehman a další
Rok výroby: 2008
Délka: 10×60 min
Země: USA
Hrají:
Anna Paquin … (Sookie Stackhouse)
Stephen Moyer … (Bill Compton)
Sam Trammell … (Sam Merlotte)
Ryan Kwanten … (Jason Stackhouse)
Rutina Wesley … (Tara)
Nelsan Ellis … (Lafayette)
Chris Bauer … (Andy)
Carrie Preston … (Arlene)
Alexander Skarsgard … (Eric)
…a další
Šestá řada odvážného seriálu True Blood o nemožnosti koexistence lidí a dalších ras, nás opět přivádí do městečka Bon Temps, jehož obyvatelstvo – stejně jako celý svět – řeší krizi vzájemného soužití a snaží se vyhnout apokalypse. Křehkou rovnováhu narušují především antiupíří zákony, které vyprovokují k akci Erikovu partu, i Billa, který se musí popasovat s novou úlohou a schopnostmi. Bez krvavých konfrontací by to nešlo, takže drama v táborech smrti doplňují problémy vlčí smečky či stará prokletí u Stackhouseů. Hlavní charaktery jsou na místě, ale v rámci vyhrocené situace se s některými rozloučíme.
Má to pořád šmrnc? Jednoduchá otázka, těžší odpověď. Skládačka vztahů je pořád relativně kompaktní, mnohé linie už ale vyčichly a snad poprvé mě štvaly některé neohrabané kličky (Warlow je docela mimo) a otřepaná dilemata (smečka vlkodlaků je out). Ústředním hybatelem děje jsou díky bohu stále upíři, jejichž dny mohou být sečteny. Ve „výzkumných“ táborech je to zase ta poctivá Pravá krev, která dojímá, napíná a okouzluje. Jisté momenty přivodí rozpaky, ale výsledný produkt to nezabije.
Ačkoliv se zdá být seriálový svět zamořený rasami skvělým hřištěm pro nespočet dobrodružství a příběhů, nemám proti jeho směřování příliš výhrady a i přes mechanické hrátky s rozvržením přebytečných tváří (postav už je přebytek), jsem byl v podstatě spokojený. Mám neodbytný dojem, že ty nejlepší roky už má True Blood za sebou, šestou řadou jsem ovšem proplul lehce a myslím, že si drží stanovený standart.
Kombinace nebezpečí, přátelství, zrady a erotického dusna má sílu udržet divákovu bdělost, nikdo už ale nemá potřebu překonávat viděné. Dokonce i finále postrádá památnější scény a nemá parametry navnadit na další sérii (spíš evokuje styl „něco tam dáme, pak to domyslíme“). Ano, přešlapování na místě a s tím spojené slabší dramaturgické podhoubí, jsou vadami na kráse, ale pokud jste fanoušek, stejně tohle posezení s oblíbeným tandemem v klidu přežijete.