Beast (2022)

Český název: Bestie
Režie: Baltasar Kormákur
Rok výroby: 2022
Délka: 93 min
Země: USA

Hrají:
Idris Elba … (Dr. Nate Samuels)
Iyana Halley … (Meredith Samuels)
Leah Jeffries … (Norah Samuels)
Sharlto Copley … (Martin)
… a další

Doktor Nate letí společně se svými dospívajícími dcerami Mer a Norah do přírodní rezervace Mopani v Jižní Africe. Zde se před léty seznámil se svou ženou a matkou svých dcer, která ovšem nedávno zemřela na rakovinu. Navíc v době, kdy byli od sebe odloučeni, což mu jeho dcery nemůžou odpustit, a tento výlet je má znovu stmelit jako rodinu. Dopomoci jim k tomu má Nateův starý kamarád Martin, který zde v divočině žije již řadu let. Společně se vydávají na výlet do krásné leč divoké přírody, jenže hned záhy jim tato krajina nastaví i svou stinnou tvář. Během průjezdu vzdálenou vesnicí najdou zmasakrovaná těla vesničanů a jak se ukáže, na svědomí je má zraněný lev. Zkušený Martin se nechá nalákat do pasti, a tak Nate musí převzít veškerou zodpovědnost za záchranu svého přítele, ale především své vlastní rodiny. Jenže dokáže obyčejný doktor přelstít a přemoci krvelačného krále zvířat…?

Po tomto filmu jsem ještě před jeho premiérou nenápadně pokukoval a těšil se, až si ho pustím. Zvířecí kousky mám hodně rád a od dob velmi dobrého filmu Lovci lvů (1996) jsem postrádal více takových kousků (ve kterých by hrál hlavní roli lev či lvi). Jasně, pár takových natočeno bylo, ale většinou šlo o hodně průměrné záležitosti, a tak jsem si od nové Bestie sliboval opravdu hodně. Trailer nevypadal vůbec špatně, leč nakonec to tak slavné s tímto filmem nebylo. O čemž svědčí i hodně průměrné hodnocení napříč internetem.

Důvod je celkem prostý. Scénář nám prostě kromě několika krvavých chvilek nabídne totiž spíše jen ne zas tak záživné rodinné drama, několik nelogických momentů a scén – při kterých si nejeden divák bude ťukat na čelo. A že jich tu bylo. Jasně – máme tu nádhernou krajinu, celkem poutavý úvod s masakrem lvů a následně i části pytláků, ale než se potom začne dít něco zajímavého, dost dlouho to trvá. A mezitím je vše vyplněno dvojicí dospívajících dívek, které si zpočátku moc sympatií svým rozmazleným chováním nezískaly. Pořád jsem byl ale ochotný přistoupit na onu hru „na kočku (no tady to byla pořádná míca) a na myš“.

Jenže samotný lev je zde kapitolou sám pro sebe. Zatímco drtivou většinu svých obětí zabil jedinou ranou, byl lstivý a mazaný a nelítostný, tak s naší rodinou si místy nevěděl moc rady, dokonce si nechal jen tak ledabyle píchnout holou rukou uspávací šipku do zadku, jindy zas absolutně necítil upoceného a zakrváceného tátu, který byl od něj ani ne půlmetru. No a v neposlední řadě samotný finální souboj. To se musí vidět, ale jako zasmál jsem se u něj opravdu dost a dost.