Burning Bright (2010)

Český název: Bengálský tygr
Režie: Carlos Brooks
Rok výroby: 2010
Délka: 86 min
Země: USA

Hrají:
Briana Evigan … (Kelly Taylor)
Charlie Tahan … (Tom Taylor)
Garret Dillahunt … (Johnny Gaveneau)
Mary Rachel Quinn … (Catherine Taylor)
Meat Loaf … (Howie)
… a další

Poté, co spáchala její matka sebevraždu, je Kelly rozhodnuta dát svého mladšího bratra Toma na speciální kliniku, protože on je autista a ona by ráda studovala na vysoké škole. Jenomže její nevlastní otec Johnny koupí za poslední peníze bengálského tygra a několik dalších zvířat, protože si na jejich pozemku hodlá postavit soukromé safari. Což jí udělá čáru přes rozpočet, navíc se svým otčímem vůbec nevychází. Blíží se velký hurikán, a tak jsou všechna okna i dveře zabarikádována, aby se zamezilo větším škodám. Jenomže když se Kelly v noci vzbudí, zjistí, že otčím je pryč, vchodové dveře rovněž nejdou otevřít a co víc, po domě se prochází hladový tygr. Ona i bratr jsou v dokonalé pasti a boj o holé přežití může začít…

Tento film již běžel několikrát v televizi, ale doteď jsem ho přehlížel. A ukázalo se, že naprosto zbytečně. Jde totiž o docela povedenou záležitost s minimem herců, solidně vygradovanou atmosférou a rozhodně nemůžu říci, že bych se u jeho sledování nudil. Ještě mám dodnes v paměti film Mamba (1988), ve kterém byla ve svém bytě uvězněna žena s nebezpečným plazem. A podobně jako tehdy i zde si režisér dokázal vystačit s málem. Nebyl potřeba vysoký rozpočet, prostě to chtělo jen zručnost a schopnost pracovat s detaily a vytvořit solidní atmosféru, která by diváka upoutala do křesel.

Navíc zde byla ještě jedna přednost – hezká hlavní hrdinka, na kterou se pěkně dívalo. Briana Evigan tu téměř po celou dobu běhala jen ve spodním prádle a tílku, navíc podala i velmi solidní herecký výkon. To její filmový bratr mi lezl neskutečně na nervy. Já nechci nikoho odsuzovat ani zesměšňovat, ale podobné dítě nebo sourozence bych doma určitě nechtěl. Neměl bych na to nervy a tady jsem si několikrát přál, aby toho malého klučinu prostě jen hodila tygrovi do chřtánu a zdrhla sama. Ale to bychom přišli o všechny ty emoce, které k tomuto příběhu prostě patřily.

Co se samotného tygra týče, tak jsem byl strašně rád, že se zde pracovalo s živým zvířetem a jen s minimem digitálních efektů. Jeho cvičitel by zasloužil smeknout klobouk. Nádherná šelma byla rovněž klenotem tohoto příběhu. Připočítám-li několik silných momentů, byl jsem ochoten přimhouřit oko i nad několika chybami (nelogickými prvky), které se tu samozřejmě rovněž objevily. Zážitek z filmu mi rozhodně nepokazily.