Warlock

Warlock obecně

Kdo je Warlock? Nebo přesněji řečeno co to vlastně je obecně? Dle křesťanské tradice jde obvykle zvláště o středověké pejorativní označení mužského protějšku čarodějnice (witch), ježibaby. Jinak se jedná o jednoduché označení čaroděje (wizard), mága, kouzelníka, případně černokněžníka (sorcerer), což je ostatně jeho synonymem.

Takové stvoření přirozeně neuniklo zájmu umělců, a tak jsou čarodějů plné fantastické knihy a taktéž některé filmy. Z těch hororových vyčnívá trilogie, která nese příznačný název odvozený od hlavní záporné postavy. Warlock. A od této chvíle opouštíme termín warlock v obecné rovině a přijímáme jej jako vlastní jméno konkrétní postavy.

Trilogie Warlock

Bylo řečeno, že bude provedena prohlídka záporné postavy? Ano, Warlock je zlý. Narodil se bůhví kde. Tedy, není jisté, jestli se vůbec narodil, byť se touto cestou občas na svět dostává. Je to prokazatelně bytost z pekla, neboť naslouchá příkazům samotného pekelného vládce a činí kroky k jeho ovládnutí toho, co se nachází přesně uprostřed mezi nebem a peklem.

Warlock poprvé

Poprvé se konkrétní zmínky o Warlockovi objevují v roce 1989. Tehdy se režisér Steve Miner pustil do snímku nazvaného jednoduše Warlock. Mapuje v něm cestu čaroděje napříč časem z roku 1691 do tehdejší současnosti. Warlock tak unikl svému pronásledovateli lovci čarodějů Gilesovi, jenž jediný jej dokázal spoutat. A byl to také on, kdo se s ním dostal do časové průrvy a hodlal mu zabránit v sestavení Knihy stínů, zvané též Grand Grimoire. Tím, že by ji dal opět dohromady a přečetl slovo stvoření světa pozpátku, by zničil veškerenstvo. Příběh je podán jako svižné fantasy s komediálním nádechem. Připomíná pohádku.

Warlock vrací úder

Podruhé se úlohy informovat svět o zlořádu pekelném zhostil Anthony Hickox. V roce 1993 se totiž Warlock vrátil zpět, a to právě prostřednictvím porodu, jenž by chtěla zažít jen málokterá rodička, byť nejmasochističtější. Snímek Warlock: The Armageddon zachycuje pokus černokněžníka zkompletovat kouzelné kameny a přivést na svět Satana. V patách mu již není osamocený lovec, ale společenství Druidů. Toto dobrodružství je předloženo jako rozmáchlé béčko plné standardních prvků, ale bohužel i kvalitu snižujících přehmatů.

Oba dva filmy jsou k sobě vázány jako pokračování již jen tím, že role Warlocka se bravurně zhostil Julian Sands. Dlouhovlasý blonďák štíhlé postavy, jemuž ženy podléhají i bez použití kouzel. Má šarm, získává si sympatie, což ve výsledku vzbuzuje rozčarování divákových pocitů, protože nelze uvěřit, že tak krásný a vesměs trefně hláškující sekáč je do morku kostí zkažený. S grácií sobě vlastní za sebou zanechává řadu mrtvol.

Návrat Warlocka

Vedle těchto dvou zpráv existuje ještě třetí. Značně pozdější a taktéž odlišně pojaté svědectví Erica Freisera. Pochází z roku 1999 a jmenuje se Warlock III: The End of Innocence. Pojednává o snaze čaroděje přilákat k sobě potomka někoho, na koho měl kdysi v minulosti spadeno.

Již od prvních okamžiků je jasné, že se tentokrát tvůrce vydal s ohledem k ostatním dílům na tenký led. Jeho problém není ani tak v tom, že přesunul koncept do ponurého hororu plného oplzlosti. Spíše sám sebe vzdálil od již tradičního pojetí tím, že vyměnil představitele hlavní záporné role. Warlock tak získal nejen novou tvář, jíž je Bruce Payne, mimochodem velmi kvalitní nástupce J. Sandse, ale právě touto změnou i poněkud jiné vlastní charakterové kvality. Je více na první pohled ďábelský a uhranutí schopný.

 Závěr

Tak ve zkratce vypadá Warlock ve stejně nazvané trilogii. Působivý chlapík, který vás sice zláká svým zevnějškem, avšak po prvním bližším setkání s ním budete vědět, že se s ním napříště již nepozdravíte. Dožijete-li se vůbec nějakého příště.

(Zdroj některých informací: en.wikipedia.org/wiki/Warlock)