Úvod
Vymítač démonů John Constantine (skutečná komiksová postava se ale jmenuje Hellblazer) se divákům poprvé představil roku 2005 v režijním debutu F. Lawrence. Jeho vysokorozpočtová adaptace známého komiksu překvapila kritiky především neotřelým příběhem, originálním pojetím a hvězdným obsazením. A i když se ve filmu jelo hlavně na efekt, což je pro komiksové adaptace příznačné, nezapře Constantine hororové jádro. A to se týká také soundtracku, o který se postarala dvojice Brian Tyler a Klaus Badelt a který vydalo Varese Sarabande začátkem roku 2005.
Rozbor
Hned první skladba “Destiny” slibuje tajemnou podívanou. Zvláštní směsice tónů v doprovodu houslových nástrojů působí neskutečně nadpřirozeně až démonicky. V tom pokračuje i “The Cross Over“, který vás ihned v úvodu vyděsí rychlým sledem bubnů, který se pak ustálí v jednoduchý rytmus. Ten však neustále graduje a napětí stoupá, asi jako když John z duše malého děvčátka vymítá démona.
Uklidnění skýtá hudební seznámení s našim hlavním hrdinou neboli “Meet John Constantine“. Jednoduchý motiv vzbuzuje dojem orientu a je velmi libozvučný vašim uším. Až ke konci seznámení se dočkáme menšího nervového drajvu. V klidnějších sekvencích však zůstáváme dále, neboť následuje “Confession“, který za pomoci piana tvoří pomalé a smutné rytmy silně odrážející Constantinovu depresivitu. Na to výborně navazuje “Deo Et Patri“, který opět uklidňuje pomocí (jak název napovídá) kostelního chorálu sehraného sboru. Tato skladba potvrzuje úzkou spojitost Constantina s Bohem.
Šestá skladba “Counterweight” se po kratší odmlce snaží posluchači opět trošku pošramotit nervy. Připomíná sice “The Cross Over“, ale i tak je to po pomalejších symfoniích vítaná změna a zároveň předzvěst vynikajícího “Into The Light“. Tempo graduje naplno a vrchol této skladby nelze označit jinak než za výborný. Autoři soundtracku si pak ale zřejmě usmysleli, že po dávce atmosférického napětí potřebujeme opět uklidnit, a tak nám na pozici č. 8 (“I Left Her Alone“) nabízejí další pomalé piano, ne nepodobné ze skladby “Confession“.
Následuje vzkříšení (“Resurrection“) a “Circle Of Hell”, navzdory však svým názvům jsou opět spíše uklidňující, trošku znepokojující či také mysteriózní. Ale náboj “Into The Light” vám bude chybět. To však nic nemění na tom, že se to stále výborně poslouchá. Jako by autorům docházel dech, tak na mě působil “Last Rites“, jež se mi zdál snad totožný ze skladbou č. 3, tedy opět ten samý orientální rytmus. “Encountering A Twin” můžeme také přeskočit, depresivní klavír jsme tu již měli.
“Flight To Ravenscar” se vás pokusí probrat, na to má však až příliš krátkou délku. Ve vytváření zajímavé atmosféry tak pokračuje skladba “Humanity” a “John“. Koncert pomalu vrcholí šestnáctou “Someone Was Here“, zajímavým dílkem, kde se střídá jemné piano, gradující orchestr a nakonec i krátký ženský chorál, snad zpěv anděla.
Hororovou atmosféru však dodá teprve “Hell Freeway“, při které vás neminou vzpomínky na narudlé domoviště satanovo, které ve filmu vypadalo jako město po katastrofě. Finální fanfára této skladby řadí “Hells Freeway” k nejlepším kouskům Constantine soundtracku. Dynamickou nálož pak stvrzuje velmi zajímavý “Ether Surfing“, kde si někdo pohrál s elektrickou kytarou a vznikl z toho famózní mix napětí a nadpřirozena. Škoda jen její krátké délky.
“The Balance” se vrací k osvědčeným tajemným motivům plných napětí a hororu. Chrámový sbor dostane ještě šanci v kratičké “Abentee Landlords“. “John’s Solitude” se pomoci piana opět snaží vyždímat s posluchačů několik slz, zvláště když si pro Constantina přišla nejočekávanější skladba č. 22 s výstižným názvem “Lucifer“. A ten přichází ve velkém stylu. Za pomoci nervydrásajících tónů celého orchestru dokáže vykouzlit hutnou atmosféru a napětí, a nenechává nás na pochybách. kde se ukrývá síla tohoto soundtracku. A zkuste si přitom ještě zavzpomínat na Petera Stormareho, který ho ztvárnil…
Předposlední “Rooftop” je už jakoby pouze do počtu, ale “Constantine End Titles” vás ještě rozhodně dokáží zaujmout. Je to totiž netradiční směsice již slyšených rytmů v modernějším hudebním kabátě.
Hodnocení
Instrumentální hudba mi sedí jako ulitá, přesto pár výhrad určitě mám. Ta největší se samozřejmě týká určité jednotvárnosti soundtracku, respektive opakujícím se kouskům. Rozhodně by se dalo z celkových 24 skladeb něco vyškrtat, dejme tomu na takových 16 a soundtrack by tak rázem dostal dynamičtější styl. Rovněž jsem očekával trošku více hororovější hudby.
Dostupnost
Když jsem to sehnal já, tak už všichni.
Seznam skladeb
- Destiny (02:00)
- The Cross Over (02:42)
- Meet John Constantine (02:39)
- Confession (02:32)
- Deo Et Patri (01:16)
- Counterweight (02:47)
- Into The Light (02:53)
- I Left Her Alone (01:40)
- Resurrection (02:04)
- Circle Of Hell (05:38)
- Last Rites (01:55)
- Encountering A Twin (01:06)
- Flight To Ravenscar (00:52)
- Humanity (02:58)
- John (01:31)
- Someone Was Here (01:44)
- Hell Freeway (02:43)
- Ether Surfing (01:13)
- The Balance (02:26)
- Abentee Landlords (01:35)
- John’s Solitude (01:25)
- Lucifer (01:56)
- Rooftop (01:18)
- Constantine End Titles (02:39)
Celková délka: 51:32
Co si budeme namlouvat, těch odpočinkových sekvencí je tam poměrně dost a nevím, jestli těch pár atmosférických skladeb to dokáže plně vykompenzovat. Přesto jsem poslechu této hudby věnoval relativně hodně času a toho času nelituji.