Autor: James Herbert
Originální název a rok vydání: The Rats, 1974
Překlad: Zdeněk Trmota
Vydalo nakladatelství: Alpress, s.r.o. (2. vyd.)
Vydání a počet stran: Druhé (2003), 198 stran, 17 kapitol, úvod, epilog
ISBN: 80-7218-910-6
Britský spisovatel James Herbert (1943-2013) debutoval románem Krysy (The Rats, 1974). Když se prvotina objevila na pultech obchodů, okamžitě byla rozebrána. Během prvních dvou týdnů prodeje si čtenáři odnesli sto tisíc výtisků.1
Herbertova popularita dosáhla vrcholu v 70. a 80. letech, kdy byl jako autor nejvíce plodný. Publikoval ale i v devadesátkách a čtyři knihy napsal i v novém tisíciletí. Dohromady se může pochlubit čtyřiadvaceti romány, včetně jednoho komiksu, šesti povídkami a dvěma knihami řazenými do literatury faktu. Jeho knih se prodalo přes padesát čtyři milionů kusů výtisků a dosud jsou přeloženy do více jak třiceti jazyků.2 V češtině vyšlo zatím osm děl.3
Ke Krysám, které poprvé v českém překladu vyšly po revoluci, konkrétně v roce 1995, se vrátil během dvaceti let ještě třikrát. Vznikla pokračování Lair (1979) – u nás jako Doupě (1995), Domain (1984) – Panství (1996) a The City (1993 – komiks).4
Herbert knihu napsal za deset měsíců a rukopis nabídl šesti nakladatelům, přičemž se mu zpátky ozvali tři. Z těchto tří mu pouze jedno nakladatelství nabídlo spolupráci. Tím nakladatelstvím bylo New English Library (od roku 1981 součástí nakladatelství Hodder & Stoughton).7
A co vlastně Jamese Herberta inspirovalo k napsání? Někoho by možná napadlo, že mu tvůrčí myšlenku vnukl jiný zvířecí horor, a to Čelisti Petera Benchleyho. Ovšem kniha se na trhu objevila ve stejném roce.
Herberta inspiroval film Dracula (1931) režiséra Toda Browninga, jenž zhlédl o dva roky dříve. Konkrétně scéna, v níž jedna z postav, Renfield, popisuje svou opakující se noční můru o hordách krys. Film si spojil se vzpomínkami na krysy z dětství v londýnském East Endu.8
Krysy se dočkaly i filmové podoby. Na plátno dílko převedl režisér, scenárista a producent Robert Clouse. Roku 1982 tak měl premiéru horor Deadly Eyes (v Česku se nepromítal ani v kinech, ani v televizi – zatím).5 Kromě filmu Herbertovy Krysy pronikly i do světa her! V roce 1985 vznikla počítačová adventura The Rats, za kterou stáli vývojáři z Five Ways Software.
Původně jsem chtěla na přinést medailonek samotného Jamese Herberta. Když jsem se ale dívala na výčet jeho knih vyšlých v češtině, řekla jsem si, proč bych si napřed něco nepřečetla? Krysy jsou celkem populární a zvířecí horor jsem ještě nečetla, takže moje volba byla celkem jasná (mimochodem, v knihovně ležely i Mlha (1975, resp. 1996), Fluke (1977, resp. 1995) a Lovec duchů (1988, resp. 1994), takže když už, tak už, vypůjčila jsem si všechny).
***
Londýn obchází hrůza. Zdánlivé útoky “něčeho” nikdo moc neřeší, až do chvíle, kdy začne zvířecích výpadů přibývat. Na scénu přichází Harris, mladý učitel, který se zajímá o své dospívající žáky. Právě jeden z nich je napaden. Žák by to nejraději nechal být, to by ale neměl mít za učitele zrovna Harrise. Harris ho vezme do nemocnice, kde si všimne, že útok krysy na jeho chráněnce nebyl ničím výjimečným. Nakonec se stane součástí úzkého týmu, který se pokusí černou zkázu odvrátit. Podaří se jim to, nebo nad nimi a celým městem krysy zvítězí?
Hlavní postavou románu je klasický archetyp hrdiny. Obyčejný mladý muž z lidu, který se snaží zachránit nejen sebe, svoji přítelkyni a žáky, potažmo celou školu, ale i celý Londýn. A neváhá kvůli tomu dát do sázky i vlastní život (a to hned několikrát). Další výraznou postavou Krys je Harrisův opak, pan Foskins, náměstek z ministerstva zdravotnictví. Ten patří spolu s dalšími doktory a vědci do týmu lidí, který bojuje proti krysám. Člověk vypočítavý, který se rád napije a doma má problémy se ženou. Nedá se říct, že jsou oba na stejné vlně, ale tolerují se.
Hlavní příběh se soustředí na Harrise aspol. a boj proti krysám. Tato hlavní linie je doplňována “mikropříběhy”, které se táhnou celou knihou.
Některý čtenář by mohl namítnout, že Herbert nesouvisle skáče z postavy na postavy a věnuje jim až příliš mnoho pozornosti z jejich běžného života, kdy se o nich rozepíše klidně na několik stránek, přičemž jejich skon, anebo naopak vítězství, sfoukne během pár odstavců. Zde malé upozornění – netýká se to všech vedlejších postav. U některých se Herbert zdržuje krátce, ale jiné si vychutnává. Mimochodem, spisovatel do knihy vnesl i nějakou tu erotiku.
Mně osobně toto prolínání postav/příběhů vůbec nevadilo, naopak. Líbilo se mi, že Herbert tyto zdánlivě nesouvisející příběhy dokázal hezky propojit. Například ve třetí kapitole se seznamujeme s rodinkou, ve které je (MALÝ SPOILER) bohužel obětí malé dítě, aby se v následující kapitole, v níž je mimochodem Harris s žákem v nemocnici, právě v oné budově objevila matka s mrtvým dítětem v náručí (KONEC SPOILERU). A takto bych mohla pokračovat dál.
Velký prostor dostávají samozřejmě krysy. Ať už se jedná o prostý popis toho, jak vypadají, nebo vylíčení útoků. Herbert má popis vskutku v malíku, nebo alespoň v této prvotině měl. Několikrát jsem se přistihla při úšklebku, a to opravdu nejsem člověk, který by se krys a dalších hlodavců bál (kdyby Herbert psal o šílených vraždících psech, to by byla jiná).
Krysy jsou v Herbertově podání velké jako kočka s nečekaně vysokou inteligencí. „Jeho tělo (tělo tvora) bylo nejméně dvě stopy dlouhé a ocas dalších devět nebo deset palců. Ježatý kočich nebyl úplně černý, ale tmavě hnědý se spoustou černých skvrn, které ho lemovaly. hlava byla větší ve srovnání s ostatními hlodavci a řezáky dlouhé a špičaté. zpola přivřené oči hleděly pohledem bez života, ale zdálo se, že částečně zakryté zuby zlověstně cení. i po smrti vypadlo tělo nebezpečně, jako by choroba, kterou v sobě mělo, se mohla přenést pouhým dotykem.” (s. 106)
„První krysa se k ní blížila opatrně. Zápach krve překonal všechen strach, ale nikdy nezatemnil její obezřetnost. Byla mnohem větší a tmavší než ostatní krysy, které ji následovaly. Několik stop od .. se zastavila a přikrčila zadek, zatímco celé její tělo se napjatě chvělo. Náhle přiskočila k otevřené ráně na .. krku, vnořila hluboko obří řezáky a v mocné křeči svého silného těla sála krev. … Krysa se jí nyní zakousla hluboko do hlasivek. .. tělo se třáslo a další zuřivá silueta se pokoušela mezi chomáči .. vlasů dostat do hluboké rány v lebce. .. záda se prohnula do oblouku, jak se konečky jejích nervů napjaly, a posléze poklesla. Jiná krysa ji rvala za ucho. Celé její tělo se náhle zakrylo hemžícími, kňučícími tvory, jichž stále přibývalo odkudsi z temnoty. …” (s. 43, 44)
Krysy útočí všude. Drží se kanálů, poté se dostanou do sklepů domů, řádí v uzavřených prostorách – těmi jsou metro, škola, kino nebo třeba auto, ale objeví se samozřejmě i na venkovních prostranstvích. Nejdou jen po lidech, jejich cílem jsou i zvířata (domácí i ta v zoo).
Jak s těmito tvory bojovat? Postavy navrhují všechna možná řešení – od vytopení a použití plynu přes vyhubení za pomoci viru až k ultrazvukovým vlnám. Pomůže něco z toho?
Chtěla bych ocenit i postupnou gradaci. Zatímco si jak Herbertovy postavy, tak i čtenáři myslí, že je po všem, nastane další masakr, a s tím i další akce. A akce pokračuje i v dalších dílech série, Herbert čtenáře krásně navnadí epilogem.
Vysvětlení zmutovaných krys mi dávalo smysl. Dále bych původ mutantů nerozvíjela, abych zbytečně nepřinesla spoiler.
Malá vsuvka: Herbert píše i o Weilově nemoci, též zvané leptospiróza či spirochetová žloutenka – a tato choroba opravdu existuje. Jde o infekci, kterou do krevního oběhu zanese v tomto případě kousnutí krysou.
Celkově Krysy hodnotím velmi pozitivně. Herbertův debut jsem přečetla za týden a mít dovolenou, jsem si jistá, že ho zhltnu za tři, čtyři dny. Určitě se nebude líbit každému (která knížka se ale líbí všem?), nicméně kdo začíná s literárním hororem nebo má zvířecí horory rád, myslím, že bude potěšen. S hodnocením jsem váhala, nakonec jsem se rozhodla přiklonit se k nejvyššímu hodnocení, protože se mi velmi těžko hledaly negativní stránky knihy.
Jen jednu výtku mám. Netýká se ovšem Herberta, směřuji ji nakladatelství Alpress, s.r.o. za nevydařenou obálku (2. vydání). Kdybych knihu neznala, pouze viděla přebal, neupoutala by mě. Lepší ji má rozhodně nakladatelství Mustang, která stojí za prvním vydáním (1995).
***
Zdroje fotek:
– Obálka: Alpress, s.r.o.
– Foto spisovatele: Ben Smith/Rex Features
Zdroje faktických informací:
1 https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-21870413
2https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-21870413
3https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/james-herbert-4127
4https://en.wikipedia.org/wiki/The_Rats_(novel)
4https://www.databazeknih.cz/serie/krysy-2563
5https://www.csfd.cz/film/119266-deadly-eyes/prehled/
6https://en.wikipedia.org/wiki/The_Rats_(novel)
7https://www.theguardian.com/books/2013/mar/21/james-herbert
8https://www.theguardian.com/books/2013/mar/21/james-herbert
Krysy dokáží čtenáře vcucnout hned od začátku. Příběh odsýpá a příjemně graduje. “Mikropříběhy” hlavní příběh nenarušují, naopak jej perfektně doplňují, explicitní popisy útoků obřích zabijáků čtenáře znechutí, stejně tak i barvité popisy oněch monster. Postavy jsou jako ze života - některé nesnášíte, jiné byste brali za kamarády. Po dočtení knihy jsem si uvědomila, že se na krysy už nikdy nebudu dívat stejně. Pokud máte rádi zvířecí horory, s klidným svědomím knihu doporučuji.