Aparecidos (2007)

Režie: Paco Cabezas
Rok výroby: 2007
Délka: 120 min
Země: Švédsko / Argentina / Španělsko

Hrají:
Ruth Díaz … (Malena)
Javier Pereira … (Pablo)
Pablo Cedrón … (Gabriel De Luca)
Leonora Balcarce … (Amalia Leonardi)
Héctor Bidonde … (Daniel Lerhmann)
…a další

Sourozenci Marlena a Pablo přijíždí do jedné z argentinských klinik, aby zde podepsali patřičné dokumenty, které dovolí lékařům odpojit od přístrojů jejich otce. Toho už léta neviděli, takže Marleně toto rozhodnutí nečiní žádný problém, ale bratr s tím nesouhlasí. Pod sestřiným nátlakem a slibem, že ho vezme do rodného domu však nakonec podepíše. Vezmou si otcovo auto a vyráží na dlouhou cestu. Během jízdy nalezne Pablo podivný deník, jehož obsah ho velice zaujme. Je v něm detailně popsána vražda jedné rodiny, která se odehrála před dvaceti roky. Mladík je rozhodnutý obhlédnout místo činu, sestře nic neřekne a se štěstím se mu skutečně podaří dorazit k popsanému hotelu. Jenže nemá ani nejmenší tušení, čím vším si zde budou muset oba projít. Navzdory logickému chápání se během noci začne ve vedlejším pokoji odehrávat děsivá scenérie přesně tak, jak byla popsána v deníku. Vyděšení sourozenci začnou postupně odhalovat děsivou pravdu, která nikdy neměla vyplout napovrch.

Byl jsem hodně zvědavý, jak může dopadnout skloubení třech různých filmových stylů. Zatímco severskou a španělskou distribuci znám už celkem dobře a patří k mým nejoblíbenějším, tak jihoamerickou až na pár výjimek jsem zatím neměl tu čest moc poznat. Argentina zde však spíše posloužila pouze svým prostředím, kde se film odehrával a všechno bylo především pod taktovkou španělského týmu. Díky tomu tak vznikla hodně povedená duchařina, která je navíc ozdobená i časovou smyčkou. Z filmu jako celku jsem měl opravdu dobrý pocit, který možná trošku pošramotila místy zbytečně zdlouhavá pasáž.

O tomto filmu je hodně těžké psát do hloubky tak, aby se neprozradilo příliš z děje. Ten sám o sobě je docela komplikovaný a divákovi nabídne nejeden skvělý zážitek. Někomu se možná zprvu může zdát, že tvůrci zbytečně hráli na city, kdy rozhodování o životě jednoho z rodičů určitě není zrovna dvakrát příjemnou situací. Nenechte se však v žádném případě oklamat, protože scénář opravdu nenabídne po celou dobu snad žádnou větší slabinu. Naopak si začne pohrávat s divákovou myslí, jenž zprvu neví která bije. Pointa příběhu však brzy vytasí většinu svých skrytých trumfů a tak si můžeme začít v klidu užívat tuto atmosférickou jízdu.

Právě atmosféra je tím prvkem, na kterém se zde zapracovalo vedle scénáře nejvíce, a to vskutku velmi dobře. Napětí začne s každou další scénou houstnout, samotný příběh nabere solidní tempo a objeví se zde i několik lekacích scén. Osobně jsem si nejvíce užíval film až ve druhé polovině a především pak k jeho konci. Finální rozuzlení už sice nebylo tak překvapující, protože těm pozornějším dojde docela brzy o co zde kráčí, ale i přesto se zde dočkáme ještě jednoho překvapení.