Po napadení predátora facehuggerem proběhla zřejmě nejsilnější mutace, kterou lze vymyslet. Výsledkem byl predalien, napůl vetřelec a napůl predátor, mající znaky obou vesmírných ras. Pojďme se na tohoto unikátního jedince podívat blíže a porovnejme jednotlivé rozdíly, které ho odlišují od svých stvořitelů.
Postavou je predalien vyšší i mohutnější než predátor, v těle mu navíc koluje kyselina. Hlava je protažená, ale nikoliv do takové délky jakou disponuje klasický vetřelec. Na temeni hlavy se objevují znaky predátora, respektive poměrně dlouhé dredy sahající až po ramena. Tlama je čistě vetřelčí, ale z obou stran je vybavena klepety, které predalien využívá také pro kladení embryí do těla svých hostitelů, ale o tom až později. Zbytek těla není ani vyzáblé jako tělo vetřelce, ani tak mohutné jako tělo predátora, ale něco mezi nimi. Lze na něm spatřit silné svaly a napnuté šlachy. Čistě vetřelčím znakem jsou pak jednoznačně končetiny s typickými obrovskými pařáty a také dlouhý ocas zakončený nebezpečným ostřím. Po vetřelci zdědil i velmi rychlý růst okamžitě po narození. Jakmile však zařve, tak je jasné, že hlasivky pocházejí z predátorovi polovičky.
Samostatnou kapitolu pak tvoří rozmnožovací způsob nového hybrida. Predalien se totiž obejde bez královny, která klade vajíčka, takže i bez facehuggerů, kteří přenášejí embrya. Predalien si je totiž tvoří sám a za pomoci zvláštního orgánu je klade přímo do těla vybraných lidí. Je to rozhodně velmi úsporné, srovnáme-li to s poměrně zdlouhavým procesem u klasických alienů. O rozmnožovacích způsobech predátorů bohužel nevíme nic, takže nemůžeme spekulovat.
Výsledek mixu predátora a vetřelce je tedy velmi zajímavý a nám nezbývá nic jiného než čekat, jak si tvůrci vyhrají na této postavě ve třetím pokračování série AvP, kterého se téměř jistě za několik let dočkáme.