Metro 2033 (PC hra)

Úvod

Před několika dny se mi do rukou dostala ambiciózní hra s podivným názvem Metro 2033. Její výjimečnost tkví především ve slavné knižní předloze, ale také ve tvůrčím týmu, neboť právě machři z 4A Games vyvinuli oslavovanou sérii S.T.A.L.K.E.R., byť předtím pracovali pro jiné herní studio. Metro 2033 – kdo by čekal simulátor bude zklamán – bylo zkrátka od začátku pasováno mezi černé koně herního světa tohoto roku. V několika stručných, ale (snad) výstižných bodech si nyní řekneme, jestli to tedy vyšlo.

Rozbor

I. Příběh

Nacházíme se v moskevském metru, rok 2033. Vlivem jaderné katastrofy je hlavní město Ruska zničeno a právě podzemní komplexy jsou jediným obyvatelným místem. Váš hrdina se jmenuje Arťom a je to jeden z řadových vojáků jedné obyčejné stanice. A právě on se vydává ze své „domoviny” na cestu do hlubin podzemí, ale i mezi trosky ruské metropole. Hledá záchranu. Na cestě ho budou doprovázet různé vedlejší postavy, nepřátelé z řad lidí i monstra, vzniknuvší díky všudypřítomné radiaci a zplodinám.

II. Prostředí a atmosféra

Prostředí se tedy dělí na dvě kategorie. Většinou se nacházíte v tmavých tunelech, stanicích, zkrátka v šedivých interiérech metra, občas však vykouknete nahoru, kde na vás doslova dýchne apokalyptický svět. Atmosféře samotné hry podléhá vše. V tunelech narážíte na zoufalé lidi, ve stanicích je sice čilý ruch, ale také přítomna beznaděj, opuštěnost venkovních prostor snad netřeba komentovat. Atmosféru jako celek chválím, ale…

III. Napětí, souboje, IQ

…jsou zklamáním, což atmosféře škodí. Určité napětí během hraní určitě cítíte, ale co je to platné, když vás neustále otravují bezduché a nudné souboje s mutanty, inteligence vašich spolubojovníků či stále stejné úkoly. Mutantů je ve hře sice jen několik druhů, ale objevují se s železnou pravidelností a v hojném počtu, přičemž zabít jednoho trvá relativně dlouho. Nuda k zbláznění. To, co nastane, když příšery napadnou celou skupinku vojáků je už čiré zoufalství. Ve změti těl všichni střílí na všechny strany (alespoň, že se spoluhráči nedají postřílet), monstra na vás doléhají, ztrácíte orientaci a v kompletním chaosu si ještě musíte dávat pozor na kolegy, protože ti nesmí zemřít.

Smrt totiž hra generuje pouze ve svých naskriptovaných situacích, kterých je tu dost. Když zkrátka musíte chránit parťákovi záda, je to za trest. V jedné pasáží se bráníte podivným zeleným koulím, které rády vybuchují kyselinu ve vaší blízkosti. Váš kolega jde pomaleji než stoletý důchodce na přechodu, střílí, ale za sebe se samozřejmě nedívá, zasahovat musíte vy. Otrava, zvláště když víte, že celou inkriminovanou pasáž by šlo rychle proběhnout (koule nejsou zas tak rychlé) a pokračovat.

IV. Nedostatek munice, slabší arzenál

A to všechno samozřejmě ještě za předpokladu, že nikdy nebudete mít u sebe velké množství střeliva. Po celou dobu hraní musíte prohledávat okolí a sbírat jednotlivé náboje, samozřejmě obírat padlé. Munice vůbec ve hře plní úlohu financí, můžete si za ni koupit nové zbraně, lékárničky či jiné náboje. Tenhle systém mě sice moc nebavil, ale budiž. Koupě zbraní však může být i ošidná, nikdy nevíte, co na vás bude v dalším levelu nachystáno.

Zbraní je pro účel hry dostatečné množství, měl jsem však problém s jejich účinností. Nábojů je málo a někdy přitom musíte do lidského protivníka nasypat celý zásobník kalašnikova, ze dvou metrů ho musíte z brokovnice posílat do věčných lovišť také na několikrát, o příšerách raději nemluvě. Nemusím vám asi ani říkat, že do samopalů je nábojů nejméně, zatímco brokovnici uživíte pořád. Jenže co je to platné, když párkrát vystřelíte a musíte neustále (dlouze) nabíjet. Jinak vás čekají ještě sniperky, sem tam si vystřelíte z kulometu, občas možná využijete i nože.

V. Grafika za 1 i za 3

Alespoň po vizuální stránce se Metro 2033 může rovnat světové špičce, je tu však další „ale”. Parádní hra světla a stínu, skvělá animace postav, oku lahodící efekty a další vychytávky jsou nepřehlédnutelné, to však platí především pro „interiérní” hru v tunelech, zkrátka v podzemí. Venkovní úrovně jsou již očividně horší, ti odvážní dokonce tvrdí, že průměrné. Nicméně hra samotná si svůj výkon samozřejmě vezme, leč minimální konfigurace dává šanci i majitelům slabších mašin. Přesto, chcete-li si zahrát ve velkolepé kvalitě, doporučuji sestavu s několikrát většími parametry, než jsou uvedeny zde.

• Operační systém: Windows XP /Vista / 7
• Procesor: 2000 MHz
• Operační paměť: 1000 MB Ram<
• Grafická karta: 3D graf. karta 256 MB
• Volné místo na disku: 10 GB

VI. Celková hratelnost

Hratelnost patří mezi dnešní standart, škoda, že je zabíjena nudnými souboji. Jinak lze však na hře vidět, že na ní dělali profíci. Nemluvím jen o grafice, ale o celkovém rozpoložení hry. Chvíli bráníte stanici před mutanty, jindy absolvujete zběsilou jízdu důlním vláčkem, někdy si pohrajete i se stroji (jeřáby apod.), a to všechno v pravidelných intervalech. Hra se nikam nežene, nabízí svou celkovou délkou dostatek hodin solidní zábavy, i přes všechny výše zmíněné chyby (i ty nevyřčené, např. nevyužitou stealth akci).