Mercy Black (2019)

Režie: Owen Egerton
Rok výroby: 2019
Délka: 88 min
Země: USA

Hrají:
Daniella Pineda … (Marina Hess)
Miles Emmons … (Bryce Hess)
Elle LaMont … (Alice Hess)
Lee Eddy … (Lily Bellows)
Austin Amelio … (Will Nylund)
…a další

Před patnácti lety byly Marina a její kamarádka Rebecca umístěny do psychiatrické léčebny. Obě tehdy ještě náctileté dívky provedly brutální krvavé obětování své stejně staré přítelkyně, ve jménu bytosti zvané Mercy Black, kterou si vymyslely. Nyní již dospělá Marina je propuštěna a svěřena do péče své starší sestry Alice. Ta žije se svým malým synem Brycem v domě po rodičích, kteří mezitím zemřeli. Marina by se ráda začlenila do normálního života, ale netuší, že z Mercy Black se za tu dobu stal mýtus a legenda. Její temná minulost jí nedá spát a vrací se zpět jako bumerang. Nejprve jako noční můry a podivné vidiny, ale postupem času začíná zlo kroužit i okolo ostatních členů rodiny. Synovec Bryce tvrdí, že Mercy Black je skutečná a je touto bytostí stále více posedlý. Marina tak chtě nechtě bude muset znovu čelit hrůzám, které se takovou dobu snažila potlačit v paměti…

Nikterak lichotivé hodnocení v mých očích vzbuzovalo spíše obavy, že půjde zas jen o x-tou variaci na městské legendy a nejrůznější bubáky, kterých už existuje celá řada. A přestože jsem nebyl daleko od pravdy, tento film nedopadl zas až tak tragicky. Jeho tvůrce se samozřejmě inspiroval, kde se dalo, ale je tu k vidění i několik vcelku vydařených pasáží a scén, které určitě stojí za trochu té pozornosti. V žádném případě však nechci přehnaně vychvalovat do nebes, protože je nám zde naservírovaná i celá řada negativních prvků a okopírovaných nápadů.

Mělo to však vcelku snesitelnou atmosféru, okořeněnou propojením přítomnosti a vzpomínkovými scénami z minulosti. Divák byl držen v nejistotě, zda jde skutečně o nadpřirozenou entitu, která se snaží ohrožovat hlavní hrdinku a její rodinu, nebo jde jen o výplody její fantazie a dětské představivosti jejího synovce. Výrazně tomu dopomáhal i vhodně zvolený hudební doprovod a několik lekacích scén. Když už totiž došlo na nějaké to úmrtí, většinou se to odehrálo mimo záběr kamery a tvůrci vsadili na představivost samotného diváka.

Teprve v samotném závěru se přitvrdilo a kousky skládačky do sebe zapadly, i tak však zůstal konec lehce zahalen do mysteriózního kabátku. Bohužel ani zde se neobejdeme bez několika nudnějších pasáží, ale i to se dalo přežít. Většina zúčastněných podala docela dobré (průměrné) výkony, takže ani po této stránce neodcházím zklamán. Jak už jsem však poznamenal, filmů na podobné téma existuje celá řada a tento mezi nimi nikterak nevyniká.