Quarantine 2: Terminal (2011)

Režie: John Pogue
Rok výroby: 2011
Délka: 86 min
Země: USA

Hrají:
Mercedes Mason … (Jenny)
Mattie Liptak … (George)
Josh Cooke … (Henry)
Ignacio Serricchio … (Ed)
Noree Victoria … (Shilah)
…a další

Let z Los Angeles do Nashvillu již od samého počátku provází řada menších komplikací, ale to nejhorší posádku i pasažéry teprve čeká. Ve chvíli, kdy jsou letušky napadeny jedním z pasažérů vykazujícím příznaky neznámé nákazy a agresivním chováním, jsou piloti nuceni nouzově přistát na nejbližším letišti. Muž je zpacifikován duchapřítomnými spolucestujícími, jedna z letušek pokousána a nutně potřebuje lékařkou pomoc, ale z věže dostanou pokyn neopouštět letadlo. Piloti ovšem neuposlechnou, protože situace na palubě začíná být nezvladatelná a tak se rozhodnou použít nejbližší terminál. Zde však na ně nečeká žádná pomoc, jen osamocený zaměstnanec letiště Ed. Většina cestujících i obě letušky vystoupí z letadla a rozhodnou se vyhledat pomoc sami. K jejich překvapení je však celý terminál uzavřen a zvenčí uslyší pokyny, aby se z něj nepokoušeli dostat jakýmkoliv způsobem. Na všechny byla uvalena karanténa. Vypukne panika a to ještě nikdo z nich nemá ani tušení, že smrtící virus se mezi nimi začne šířit enormní rychlostí.

Když před třemi roky John Dowdle natočil remake ani ne rok starého úspěšného španělského hororu REC, rozdělil diváky na dvě poloviny. Některým se Karanténa líbila, ti jiní ji zase označili za nejzbytečnější remake. Pogue se rozhodl nejít ve šlépějích svého předchůdce a místo aby nesmyslně okopíroval děj dvojky, rozhodl se napsat vlastní scénář. Což byla prvotní věc, kvůli které jsem dal tomuto filmu vůbec šanci. Jednička se mi totiž moc nelíbila. No, nebudu vám lhát, ani dvojka není žádný zázrak, ale rozhodně jsem v některých momentech našel přece jenom zalíbení.

Nový scénář sebou přinesl i originální myšlenku, jakže vlastně onen smrtící virus vznikl. Byl to dobrý nápad, nebo totální blbost? To nechám na vás, každopádně po nutném seznámení s většinou postav při nástupu do letadla, se konečně začalo dít něco zajímavého. Nesympatický agresivní pasažér nás pomalu vtáhne do děje, při kterém se postupně začala budovat atmosféra. No tedy alespoň náznaky, protože ničeho extra děsivého, přičemž by se vám ježily chloupky na těle tu na nás nečeká. Otázkou zůstává, zda by bylo lepší, kdyby se děj odehrával čistě v letadle. Zvláště, když bylo citelně znát, že moc velký rozpočet už zřejmě na kulisy nezbyl.

Další kámen úrazu vidím v tom, že ačkoliv na to neměl režisér a scénárista v jedné osobě prostředky a zřejmě ani zkušenosti, rozhodl se svoje dílo pojmout co možná nejakčněji, přitom to místy bylo až zbytečně přehnané a afektované. Místo aby atmosféra gradovala a postavy umíraly pěkně jedna za druhou ve scénách, na kterých si smlsne nejeden hororový nadšenec, tak většinu scén přeruší střih či zmatené záchvěvy kameramana. Přitom zas na druhou stranu se tu objeví i několik scén, které vůbec špatně nevypadaly. Nečekejte však žádné gore orgie. Byla jen velká škoda, že si podobnou úroveň neudržel celý film. V neposlední řadě bych určitě ocenil i fakt, že tentokrát se režisér oprostil od stylu ruční kamery a natočil to normálně. V mých očích šlo určitě o vítanou změnu.