Queen of the Damned (2002)

Český název: Královna prokletých
Režie: Michael Rymer
Rok výroby: 2002
Délka: 101 minut
Země: USA / Austrálie

Hrají:
Aaliyah … (Akasha)
Stuart Townsend … (Lestat)
Vincent Peréz … (Marius)
Marguerite Morseau … (Jesse)
Paul McGann … (David Talbot)
Lena Olin … (Maharet)
Christian Manon … (Mael)
Claudia Black … (Pandora)
…a další

Královna Prokletých je jakési volné pokračování kultovního hororu Interview s upírem, byť jediné, co s tímto dílem má společného, je jméno hlavního hrdiny. A když říkám jméno, tak vážně jenom jméno – Lestata Stuarta Townsenda a Lestata Toma Cruise dělí několik světelných let, protože Cruise si v Interview s upírem zahrál svou životní roli. Ale o tom až jindy v příslušné recenzi…

Upír Lestat se probouzí na přelomu 20. a 21. století z dlouhého spánku přesně ve chvíli, kdy v jeho starém domě zkouší začínající rocková skupina. Stačí pár okamžiků a na světě je senzace – ne jen tak nějaká rocková skupina, ale upíří rocková skupina. A rázem jsou Lestatovi v patách nejen davy fanoušků, ale i davy rozezlených upírů. Ti se dělí na dvě skupiny – ta početnější skupina touží udělat z Lestata ražniči, protože ve svých písních údajně prozrazuje upíří tajemství. Druhá skupina sice netouží Lestata zabíjet, ale nadšená z něj také není. Lestatova hudba totiž probudila královnu – matku všech upírů, Akashu, která si Lestata vyvolila za svého nastávajícího. V podstatě stejné rozhodnutí ale ve stejnou chvíli učinila i dívka Jessie, členka skupiny lidí, kteří nemají za úkol nic jiného než dohlížet na upíry a snažit se, aby jeden svět nezasahoval moc do světa druhého. A do toho všeho ještě Lestata vyhledá jeho bývalý učitel Marius. Honička může začít…

Příběh sám o sobě je zajímavý, a co je hlavní, většinu času funguje. Zejména v první polovině filmu, v té druhé už je hluchých míst poměrně dost a ten správný nášup se tak opět dostavuje až s koncem. Těžko vyzdvihovat nejzajímavější scény filmu, když jsou většinou na zhruba stejné úrovni, ale zmíním zde třeba Akashin krvavý (a ohnivý) příchod do upírského klubu, bitku mezi upíry přímo na koncertě a hlavně miniroličku autora hudby Jonathana Davise z KoRn (spolu s ním se na vynikající hudbě podílel i Richard Gibbs), který se filmem mihne coby dealer ve scéně, kdy Jessie nabízí lístky na Lestatův koncert. A když už jsem u něj… Hudba je to nejlepší, co v tomhle filmu najdete a co ho velmi oživuje. Na soundtracku už ovšem ze své působivosti hodně ztrácí, protože kvůli smlouvám jednotlivé skladby už nezpívá Davis. Přesto se ale za mikrofonem nestřídají žádná béčka – Wayne Static ze Static-X, Chester Bennington z Linkin Park, Marylin Manson a spousta dalších…

Dalším člověkem, který film značně oživuje, je Vincent Peréz v roli Mariuse. Jeho role sice není tolik výrazová jako Lestat, ale je rázu víceméně vtipného a má v sobě určitý druh nadsázky, což Peréz zvládá dokonale a jeho scény tak získávají šťávu. Townsend oproti tomu působí v některých scénách upachtěně. Není sice nejhorší volbou, ale občas svou roli zkrátka nezvládá. A dalším rušivým elementem, který je díky zaměření filmu ale docela důležitý, je fakt, že hlas Jonathana Davise k looku upírského střízlíka nesedí, ne a ne a ne, nefunguje to ani v jediném okamžiku filmu.

Pak bych zde ještě chtěla vzpomenout představitelku samotné Akashy, americkou zpěvačku Aaliyah, jeden z nejnadějnějších amerických talentů té doby. Aaliyah totiž zemřela krátce před dokončením prací na snímku při leteckém neštěstí ve věku pouhých 22 let. Při konečném dabování některých scén tak musel její postavě propůjčit hlas její bratr.