Český název: Nevěsta re-animátora
Režie: Brian Yuzna
Rok výroby: 1990
Délka: 96 min
Země: USA
Hrají:
Jeffrey Combs … (Dr. Herbert West)
Bruce Abbott … (Dr. Dan Cain)
Claude Earl Jone … (Lt. Leslie Chapham)
Fabiana Udenio … (Francesca Danelli)
David Gale … (Doctor Carl Hill)
Kathleen Kinmont … (Gloria)
Mel Stewart … (Dr. Graves)
Irene Forrest … (Nurse Shelley)
…a další
Volné pokračování filmu Re-animator. Hlavními hrdiny příběhu jsou doktoři Herbert West a Dan Cain. Herbert vyvinul sérum na oživování mrtvol. Když svým počínáním v předchozím díle přivolali na svět katastrofu, utekli do Peru, kde nyní slouží v polní nemocnici v občanské válce. Zde je sérum upraveno, takže je možné oživovat už i pouhé části mrtvých těl. Bezpečnostní situace se zde nicméně zhoršuje a oba přátelé se vracejí do nemocnice v Miskatonu.
Herbert ve sklepě domu pracuje na svém velkém projektu. Sbírá různé části těl a skládá si dohromady dokonalou ženu. Jako její srdce používá útroby Meg, přítelkyně Dana, která několikrát zemřela v předchozím filmu. Čáru přes rozpočet mu však dělá detektiv Chapham, který má za to, že za někdejší masakr může právě Herbert. Přistihne ho ve sklepě při jeho největším koníčku. Je zabit, ale šílený doktor ho oživí. Startuje tak sérii strašlivých událostí, při nichž se mu jeho vlastní výtvory vymknou kontrole (jako obvykle), včetně obživlé a na novou Danovu známost žárlící nevěsty, včetně nepovedených pokusů ukrývajících se v hrobce…
Těžko říct, nakolik se tvůrci inspirovali příběhem o nevěstě pro Frankensteina, nicméně zase tak špatný nápad to nebyl. V celku se jim podařil kousek, na který se dá dívat. Herbert se Frankensteinovi podobá v tom, že je stejně šílený. Je pro své zvrácené choutky schopen přemluvit i Dana, takže tomu nakonec ani nevadí, že pro bláznivý experiment, na němž se přímo podílí, je použito nejen srdce jeho bývalé, ale i hlava jeho pacientky.
Přes několik rozpaků v zápletce, které může způsobit případná neznalost předchozího re-animátora, je jasně největším kladem filmu jeho vizuální stránka. Masky jsou poctivě propracované. Nevěsta vypadá opravdu odporně, takže scéna jejího sblížení se svým tvůrcem je velice působivá. I další Herbertovy kousky jsou ucházející – například oko, které se nechává nosit na hřbetu ruky. Některé obživlé kombinace ovšem působí křečovitě až směšně. Například hlava s netopýřími křídly nebo ruko-noha. To však lze připsat odlehčené a humorné stránce díla, již nelze jednoznačně zastřít.
Krví se ve filmu nešetřilo, takže mu jasně vévodí určitý stupeň nechutnosti. K tomu všemu se ještě může přičíst i místy hodně depresivní nádech a je tu velice povedené béčko z počátku 90. let.