Český název: Paroží
Režie: Scott Cooper
Rok výroby: 2021
Délka: 99 min
Země: USA
Hrají:
Keri Russell … (Julia Meadows)
Jesse Plemons … (Paul Meadows)
Jeremy T. Thomas … (Lucas Weaver)
Graham Greene … (Warren Stokes)
Scott Haze … (Frank Weaver)
Amy Madigan … (Ellen Booth)
… a další
Horor Paroží jsem chtěl původně ignorovat, ale nakonec jsem ho vzal na milost. Může za to osvědčená Keri Russell v hlavní roli, a především jméno režiséra. Předchozí snímek Scotta Coopera (Hostiles, 2017) totiž na mě udělal skvělý dojem.
Už z epilogu je poměrně patrné, jakým směrem se bude film ubírat. Mluví se zde o tom, jak příšerně zacházíme se svou planetou a výsledkem toho je stvoření (démon), který hledá ztracené a zvrácené lidi. V současnosti se nacházíme kdesi v Oregonu, v průmyslové oblasti plné dolů a těžařských firem. V jednom uzavřeném dolu má svůj kšeft i Frank Weaver, otec dvou mladých synů. Při poslední akci se ovšem něco pokazí a Frank si s sebou domů odnáší i vetřelce.
Do městečka se vrací i učitelka Julia. Prozatímní útočiště nachází u svého bratra Paula, který je zde šerifem. Když se Julia – sama v dětství prožila trauma týrání z otcovi strany – seznámí ve škole s Lucasem Weaverem, u něhož pozoruje podivné chování, upozorní na to svého bratra. Poté se objeví i první mrtvoly a je jasné, že pouhý sociální dohled tady stačit nebude.
Bohužel, jak tuctově to zní, tak tuctově Paroží vypadá. Četl jsem komentáře, které vynášejí do nebes sociální přesahy snímku, ale upřímně řečeno, se svým psychologickým podhoubím se takřka neliší od spotřebních hororů. Jasně, je to v podstatě neurážející řemeslo, přesto by mě důvody, proč si režisér vybral zrovna tento projekt zajímali. Možná víc než samotný film.
Osvěžujících nápadů má Paroží poskrovnu, spíš nalinkovaně běží vstříc finále. Finále, ve kterém příšera, která zabíjí medvědy a rozmetá dva policisty, nemá naději proti odhodlané učitelce s kovovou tyčí. Tohle spojení skutečných a nadpřirozených problémů mě připadne divné.
Kdo chce sociální drama, má ho mít, kdo chce monster horor, má ho mít. Na mě bohužel působily obě roviny příběhu přinejlepším průměrně jako ostatně celé Paroží.