Tarantula (1955)

Režie: Jack Arnold
Rok výroby: 1955
Délka: 80 min
Země: USA

Hrají:
John Agar … (Dr. Matt Hastings)
Mara Corday … (Stephanie ‘Steve’ Clayton)
Leo G. Carroll … (Prof. Gerald Deemer)
Nestor Paiva … (Sheriff Jack Andrews)
Ross Elliott … (Joe Burch)
Edwin Rand … (Lt. John Nolan)
Raymond Bailey … (Prof. Townsend)
…a další

Někdy má člověk plné zuby moderních vymožeností, takže sáhne po archivním materiálu, od kterého nic nečeká, ale který může překvapit. Jako Tarantula.

Děj nás zavádí do Arizony, do města Desert Rock. V poušti právě umírá nějaký zohyzděný muž. Je to vědecký spolupracovník profesora Deemera, jehož laboratoř se nachází v písečných dunách daleko od nejbližší civilizace. Městský doktor Hastings konstatuje jako příčinu smrti akromegalii, při níž se deformují kosti a orgány rostou, takže se člověk udusí. Deemer diagnózu potvrzuje, ale nehodlá se pozastavovat nad tím, že se nemoc rozvinula během několika málo dní.

Současně přijíždí do města slečna Claytonová, jež měla pracovat s právě zesnulým vědcem. Deemer ji přijme, protože mu právě vyhořela laboratoř, údajně i se všemi exponáty. Hastings díky dámě zjistí, že Deemer pracuje na umělé výživě na bázi radioaktivního prvku, díky které je schopen neuvěřitelně urychlit růst zvířat a v budoucnu tak možná nakrmit přelidněnou planetu. Umělá výživa však zvířata většinou zabijí. Ve chvíli, kdy se profesorovo tělo deformuje a on zcela jistě umírá, přichází zjištění, že jeho dva netrpěliví spolupracovníci látku vyzkoušeli na sobě a druhý z nich, o němž nikdo neví, totéž udělal jemu. Hastingsovi je jasné, že hromady kostí a louže hmyzího jedu kolem, které se v okolí poslední dobou rozšiřují, má na svědomí exponát, který nedávný požár nepohltil.

Jak se dívat na film, který je dvakrát starší než jeho divák? Samozřejmě s určitým respektem. Minimálně jako na jeden ze základů, jenž se stal východiskem pro spoustu dalších následovníků a jako obvykle v jejich mnohdy nepříliš povedeném stínu zanikl.

Tarantula vyniká schopností pobavit. Odmyslíme-li si pobavení ve stylu posměchu, což není zábava ale ostuda pro toho, kdo se vysmívá, máme tu zážitek ve stylu čistokrevného hororu z doby, kdy žánr sice nebyl v plenkách, ale do dospělosti mu něco scházelo. O dnešní podobě ani nemluvím, to se srovnávat nedá.

Dějová podoba snímku je… klasická (jak také jinak, u filmu, mnohými za klasiku označeného). Vědec-pokus-monstrum.

Herecké výkony charakterizují dobu a připomínají vznešený divadelní styl. Na kladném hrdinovi je od první chvíle poznat, že je kladný, na záporném, jemuž nechybí neobyčejné charisma, že hodný není. Je mu však ponechán prostor na nápravu a zpytování se. Že zemře vinou svého pokusu, je jasné. Ostatní postavy jsou víceméně křovím, vše se točí kolem těch tří nejdůležitějších.

Po trikové stránce je práce odvedena s dobovou poctivostí. Obrovský pavouk není žádná mašina. Monstrum si zahrál skutečný mazlíček, samozřejmě zvětšený. Už při prvním seznámení s ještě relativně malým exemplářem vás nadchne respekt, který dýchá z konkrétního záběru, spojeného s působivou hudbou. Vypadá tak reálně, dokonce i ve chvíli, kdy je po smrti, vypadá to totiž, jako by skutečně podléhalo záhubě něco velkého, tj. nevypadá to jako obyčejná zvětšenina. Jediným uklouznutím filmařů je záběr, v němž se velké tělo škrábe přes dům.

I když se pavouk pohybuje celkem pomalu, nikdo mu neuteče, takže hrůza z monstrózní a nevyhnutelné smrti na vás přímo dýchá. Jste-li ovšem ochotni přesunout se v čase. Dnešního diváka film spíše pobaví, než vyděsí. Není tam žádná krev, je z toho cítit archaismus. díky hudbě, nejsou tam žádné pořádné lekačky, chybí tomu dramatičtější konec a smrt na kameru. Tak co na tom je?