Pojďme se podívat, jak je na tom dvojí filmové provedení myšlenky o imitujícím mimozemském organismu vzhledem k literárnímu. Možná pochopíme, proč se samotnému autorovi první pokus o zfilmování jeho díla nelíbil.
Autor: prasoid
prasoid
Jsem: jako počasí, většinou kliďas/ Mám rád: srandu politou krví - horror comedy/ Hudba: heavy (80. léta, Queensrÿche...), ost (Goldsmith, Young...)/ Knihy: Klaus Mann, Stephen King, Poe.../ Filmy: 80. léta (horory, akční, sci-fi), National geographic/ Filosof: Schopehauer, Buddha/ Hrdina: Banana-man/ Ideologie: X/ Chybí mi: vousy
Malá porce nevšední atmosféry a intenzity.
Knižní i filmovou podobu příběhu Pet sematary zná skoro každý. Je na čase připomenout si tu hudební.
Úchvatné. Ale kde ho sehnat?
Trochu zapomenutá předloha výtečného žraločího běsnění.
Prvotní trilogie Hellraisera v hudebním provedení pěkně pohromadě. Sen sběratelů, předmět krvavých rozepří.
Když hudba dobře působí ve filmu, nemusí tak vyznít samostatně. Joseph LoDuca je někde uprostřed.
Dvakrát do stejné řeky? Kdepak. Ani do stejného pekla? Také ne, bohužel.
Když si malí kluci hrají s magickými zaříkadly, nemusí to vůbec dopadnout dobře. Ale v tomto případě se je alespoň na co koukat.
Opět další průser z vesmíru. Nejen náplň děje, ale i celkové provedení samotného filmu.