Vraždy v Amityville
Je 13. listopadu roku 1974 a policisté přijíždějí na adresu 112 Ocean Avenue v Amityville. Malé, poklidné městečko ležící na Long Islandu ve státě New York se tímto datem stává nechvalně proslulým místem, ve kterém se odehrála série brutálních vražd v rodině DeFeových…
Co masakru předcházelo a kdo je vrahem?
Rodina Ronalda a Louisy DeFeových žila v osudném domě přes 10 let. Otec se však ke svým nejbližším nechoval zrovna přívětivě. Často byl tak dům vinou jeho despotických výstupů svědkem hádek, jež nejvíce postihovaly samotné děti – Marka, Johna, Ronalda jr.(dále jen pod přezdívkou Butch), Allison a Dawn. Toto terorizování nejhůře nesl nejstarší z nich Butch, který byl obětí posměšků a šikany i ve škole. Z Butche se stal problémový jedinec hledající útěchu v drogách a drobných krádežích. V roce 1971 (měl 20 let) přetekl jeho pohár trpělivosti poprvé, když zaútočil uprostřed hádky na svého otce brokovnicí. Výstřel však v překvapení všech nevyšel… protentokrát.
V roce 1974, týden před osudnou událostí, Ronald sr., co by vlastník prosperující firmy, nařídil Butchovi, aby uložil výdělky z firmy do banky. Ten měl ale jiný plán a 20 000 dolarů si nechal. Na policii pak nahlásil, že byl při převozu přepaden a okraden. Otec tušil synovy nekalé úmysly a tento čin následně vyvolal jen další z mnohačetných hádek.
Ve středu 13. listopadu (po půlnoci) vykonstruovala Butchova pohnutá mysl nápad vyvraždit rodinu. S nabitou puškou značky Marlin vchází nejdříve do manželské ložnice, kde výstřely do zad a krku usmrcuje otce, matku pak dvěma ranami do hrudníku. Dále zamíří do pokoje dvou mladších bratrů, v němž každého popraví jednou kulkou. Poslední zastávkou jsou pokoje jeho sester. Allison a Dawn, kterým bylo 13 a 18 roků, střelí do tváře (Mark a John měli v době vražd dětských 12 a 9 let)… Bylo krátce po třetí hodině ranní, když tento masakr skončil. Butch se osprchoval, následně své zkrvavené oblečení naložil do auta a zbavil se důkazů.
Osud vraha
Ráno Butch vyrazil jako každý všední den do práce, z níž několikrát zavolal domů (tímto si zprostředkovával alibi a zároveň se mohl přesvědčit, jestli v domě nebyl někdo, kdo by jeho hrůzný čin objevil). Zbytek odpoledne si krátil v hospodě popíjením piva a užíváním heroinu se svými kamarády, čímž samozřejmě také posiloval svoje alibi. Kolem osmnácté hodiny se pak vydal domů. Obratem se ale vrátil do hospody s tvrzením, že jeho matka i otec jsou mrtví….
Zanedlouho na místo činu dorazili policisté, kterým se naskytl pohled na zastřelené oběti nějakého šílence. V prvním momentě je ani nenapadlo, že by to mohl udělat přeživší syn. Butch měl totiž alibi, navíc označil i potenciálního vraha své rodiny (měl jim být místní gangster Luis Faliny, který se několikrát dostal do křížku s jeho otcem), a proto byl brán nejdříve jako svědek. Prozradili ho však nevěrohodné svědecké výpovědi spojené s dobou úmrtí obětí a obal od nábojů nacházející se v jeho pokoji. Jejich značka byla totiž stejná jako těch v mrtvých tělech. Navíc, když policisté zjistili, že jejich svědek je fanouškem zbraní, nebyl pochyb, kdo je vlastně vrah, a tak přiznání na sebe nenechalo dlouho čekat.
Následoval soud, ve kterém obhájce William Weber kladl vinu na nepříčetnost svého klienta, jehož měly k vraždám navádět jakési hlasy. DeFeo byl proto podroben několika psychiatrickým vyšetřením, z nichž lékaři konstatovali jediné – plně zodpovídá za své činy. V prosinci roku 1975 byl Butch odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 150 let (za každou vraždu dostal 25 roků).
* Dodnes se vedou spekulace, jak je možné, že se nikdo neprobudil (mrtvá těla ležela na postelích) poté, co vycházely ze zbraně výstřely a zda-li Butchovi nepomáhala starší ze sester, jenž mohla být posléze bratrem zastřelena jako nežádoucí svědek.
Příběh rodiny Lutzových
Největší popularitu nezajistili Amityvillu DeFeovi, nýbrž rodina Lutzů, která se do domu nastěhovala třináct měsíců po krvavých jatkách. George se svojí manželkou Kathy a třemi dětmi v něm vydrželi pouhopouhých 28 dní, během nichž, jak sami poté řekli, docházelo k několika nevysvětlitelným jevům:
- dveře se samy od sebe otevíraly a zavíraly
- v místnostech byl cítit nepříjemný chlad
- z ventilace vytékal zvláštní zelený sliz
- Kathy měla noční můry o vraždách a jednou se dokonce probudila s krvavými jizvami po celém těle
- George se zase probouzel v čase 3:15 (doba, kdy Butch zmasakroval svoji rodinu)
- ze stěn se ozývaly záhadné hlasy mající zastrašit kněze, jenž se dům pokoušel vysvětit
- nejmladší dcera Missy měla mít za kamarádku jakousi holčičku Jodie, kterou později identifikovala na fotografii jako Allison DeFeovou
- v domě se objevovala hejna much, aj.
Jak to tedy ve skutečnosti bylo
I přes značně levnou částku (80 000 dolarů), za kterou rodina dvoupatrovou podkrovní vilu zakoupila, trpěla nedostatkem financí. Velký dům tak vytápěli jen krbem (odtud pramení ten pocit chladna) a nemohli si dovolit ani jeho nezbytné opravy. Když pak nakonec odcházeli (po 28 dnech svého pobytu), řekli sousedům jen to, že se v něm kvůli špatné minulosti necítili dobře.
Působila v domě opravdu nějaká nevysvětlitelná síla? Mezi pravdou a fikcí existuje určitá hranice. Tato hranice byla, jak se později ukázalo, Lutzovými překročena vidinou výdělku peněz za pomoci dobře mířených, nikdy neprokázaných tvrzení. Proč nikdy neprokázaných? Protože pozdější obyvatelé domu nezaznamenali žádný z těchto nevysvětlitelných jevů, což v tomto případě nahrávalo zatvrzeným skeptikům, kterým dal nakonec za pravdu i samotný George Lutz, když přiznal, že celý příběh je jen vymyšlená kachna, vzniklá za pomoci několika vypitých lahví vína s Butchovým právníkem Williamem Weberem.
Weber měl v podvodu navýsost zajímavou roli. Chtěl s přispěním rodiny napsat knihu, jež by pojednávala o vraždách v Amityville. Jejich cesty se však rozešly a George kývl na nabídku Jaye Ansona, s nímž sepsal vlastní příběh. Weberovi pomohl uskutečnit přání až Hans Holzer…
*Lutzovi byli rozvedeni v osmdesátých letech minulého století. Kathy zemřela v roce 2004, George dva roky poté.
Amityville ve filmu
Hrůzostrašné historky daly vzniknout knize Jaye Ansona (1921 – 1980) The Amityville Horror (publikováno v r. 1977), podle které byl o dva roky později natočen stejnojmenný snímek s Jamesem Brolinen a Margot Kidderovou v hlavních rolích. Ačkoliv se Brolin spřátelil s Georgem Lutzem, jeho příběhu moc nevěřil.
Po nuceném odchodu rodiny Lutzových navštěvovali dům milovníci tajemna. Jedním z nich byl také profesor paranormálních jevů Hans Holzer, který přišel (za pomoci média) s hypotézou, že dům je prokletý, protože je postaven na starém indiánském pohřebišti. S touto teorií nakonec pokračoval i ve své knize z roku 1979 Murder in Amityville. Kniha je prequelem k Ansonovu The Amityville Horror a líčí události ohledně osudné listopadové noci, kdy byla vyvražděna rodina DeFeových svým synem Butchem. Holzerovo dílo posloužilo i jako předobraz k druhému filmu s názvem Amityville: The Possession (jména rodiny byla samozřejmě pozměněna), v němž nejstaršího syna posedne démon obývající dům a ten pak pozabíjí své nejbližší, stejně jako tomu bylo právě v případě DeFeových.
Ostatní filmy nesoucí v sobě název městečka Amityville jsou už jen volným pokračováním a nemohou se honosit přízviskem – natočeno podle “pravdivých” výpovědí… Samozřejmě až na remake prvního Amityvillu z roku 2005. Skutečný George Lutz měl k 3:15 zemřeš (český název) velké výhrady. Zejména se mu nezamlouvala jeho postava, ta byla podle něho charakterově vyobrazena oproti originální verzi filmu jako vraždící monstrum.
Použité zdroje:
časopis Epocha 13/08, wikipedia.org, imdb.com, navajo.cz, technologie.tiscali.cz, perilane.blog.cz
Mé poděkování si zaslouží i Prasoid a Jiří Bartoněk – pokusní králíci tohoto článku.