Na první pohled se může zdát, že česká literatura nemá v hororovém žánru tradici. Samozřejmě u nás literární horor není silně zakořeněn, jako je tomu například v Anglii nebo Německu, přesto existují texty, které do tohoto žánru spadají, ať už nesou prvky hororu nebo se za hororové plně považují. Takové texty lze najít v období preromantismu, v obrozenecké literatuře, kde se spisovatelé inspirovali především gotickým románem, ve folkloru a v kramářských písních.
Horor je u nás zastoupen texty vzniklými v devatenáctém století, tedy v době, kdy se žánr začal vyvíjet do moderní podoby. Tehdy se do temného žánru pustili například Václav Rodomil Kramerius (Železná košile, 1831), Karel Hynek Mácha (Sen, 1833), Karel Sabina (Hrobník, 1837), Karel Jaromír Erben (Svatební košile, sb. Kytice z pověstí národních, 1853), Jan Neruda (básnická sbírka Hřbitovní kvítí, 1857, Vampýr, 1871, U tří lilií, 1876), Josef Jiří Kolár (Pekla zplozenci, 1862), Jakub Arbes (Sivooký démon, 1873), Julius Zeyer (Fantastické povídky, 1882, Blaho v zahradě kvetoucích broskví, 1884), Josef Karel Šlejhar (Hodiny, 1887), Karel Švanda ze Semčic (Fantastické povídky, 1892, Bizarní povídky, 1897), Alois Jirásek (Faustův dům, 1894), Jiří Sumín, vlastním jménem Amálie Vrbová (Duch, 1900).
Z dvacátého století jmenuji Jiřího Karáska ze Lvovic (Romány tří mágů, tedy Román Manfreda Mcmillena, 1907, Scarabeus, 1908 a Ganymedes, 1925), Viktora Dyka (Bázeň Jana Mareše, 1908), Růženu Jesenskou (Noc ve starém zámku, 1909), Josefa Váchala (Krvavý román, 1924), Annu Marii Tilschovou (Zlá tma, 1928), Ladislava Klímu (Utrpení knížete Sternenhocha, 1928, Cestuje do města D., 1932, sbírka Slavná Nemesis a jiné příběhy, 1972, vydáno posmrtně), Emanuela Lešehrada (Démon a jiné povídky, 1911, Schodiště přeludů, 1947), Vítězslava Nezvala (Valerie a týden divů, 1935).
Ze zmíněného výčtu tedy vyplývá, že se tajemné příběhy vyskytují jak u spisovatelů dekadence a naturalismu, tak i u spisovatelů, kteří svou tvorbou spadají do jiných literárních vln.
Po roce 1945 se u nás horor nevyskytuje, nevychází ani překlady. Toto mlčení je prolomeno na konci šedesátých let antologiemi hororů Tichá hrůza (1967), již sestavil Tomáš Korbař, Stráž u mrtvého (1969), kdy povídky vybírala Marie Švestková, a Lupiči mrtvol (1970), výbor sestavený Janem Zábranou. Díky jistému uvolnění vyšla díla Ladislava Fukse (Spalovač mrtvol, 1967, Myši Natálie Mooshabrové, 1970) a Jaroslava Havlíčka (Neklidná srdce, 1972, vydáno posmrtně). V osmdesátých letech se objevily povídkové soubory Alžběty Šerberové (Vítr v síti, 1982) a Jany Moravcové (Klub omylných, 1983).
Zásadní průlom nastává po roce 1990, kdy se horor v plné síle vrací. Jedná se tedy spíše o překlady zahraničních autorů a opět antologie, nicméně i přesto se našlo českých spisovatelů, kteří s úspěchem začali vlastní tvorbu. Mezi takové autory se řadí Martin Komárek (Dřevěná panenka, 1990), Daniela Mičanová (Modrá krev: o upírech a lidech, 1992), Vladimír Medek (Krev na Maltézském náměstí, 1992), Josef Koenigsmark (Strašidla, 1992), Lubomír Macháček (Upíří tanec, 1993), Jiří Kulhánek (Vládci strachu, 1995), Svatopluk Doseděl (Krvavá hostina, 1998, Zlo přichází třikrát, 2006).
Z antologií uvádím Přeludy a přízraky (1991), sestavili Irena Zítková a Aleš Haman, Hlas krve (1996), sestavil Ivan Adamovič, Příběhy temnot v české literatuře XIX. a XX. století (1999), sestavil Ivan Slavík, Strašidla, duchové & spol. (2001) a Upíři, démoni & spol. (2010), sestavil Ondřej Müller, 2004: Český horor (2003), sestavil Antonín K. K. Kudláč, Ježíšku, já chci plamenomet (2000-2012), devítidílná série sestavená Václavem Pravdou.
Zvláštní poznámku zasluhují následující dvě práce. Polský bohemista Patrycjusz Pajak vydal v roce 2014 komplexní monografií věnovanou české hrůzostrašné literatuře s názvem Hrůza v české literatuře, která vyšla v češtině minulý rok. Druhou knihou je studie o hororu v českých zemích pojmenovaná Černý bod (2015), která pochází z pera Martina Jirouška.
Stejně jako v zahraničí, i u nás existovaly nebo stále existují specializované časopisy. V letech 1990 až 2010 vycházel literární časopis Ikarie, v letech 1995 až 1997 vycházel časopis Nemesis. Mezi stále fungující magazíny patří od roku 2002 časopis Pevnost a z internetového prostředí pak nezávislý hororový časopis Howard, jehož první číslo se objevilo v lednu roku 2012.