Český název: Všechno nejhorší 2
Režie: Christopher Landon
Rok výroby: 2019
Délka: 100 min
Země: USA
Hrají:
Jessica Rothe…(Tree Gelbman)
Israel Broussard…(Carter Davis)
Phi Vu…(Ryan Phan)
Rachel Matthews…(Danielle Bouseman)
Ruby Modine…(Lori Spengler)
Charles Aitken…(Gregory Butler)
Suraj Sharma…(Samar Ghosh)
Sarah Yarkin…(Andrea „Dre“ Morgan)
Rob Mello…(John Tombs)
…a další
Tree konečně dokázala porazit časovou smyčku i maskovaného vraha, který ji neustále zabíjel v den jejích narozenin (18. září) a nyní hodlá své radostné chvíle sdílet v Carterově náručí. Jejich štěstí však netrvá příliš dlouho, protože záhy začne mít problémy mladíkův spolubydlící Ryan, který se stal obětí další časové smyčky. Tree se mu rozhodne pomoci, navíc zjistí, že za vším musí být podivný studentský projekt a zařízení, které tyto časové smyčky dokáže vyvolat. Dojde však k podivné události…Tree se totiž následně probouzí opět v den svých narozenin a peklo začíná od začátku. Tentokrát však v jiné dimenzi a s odlišnými pravidly, než na jaké byla dosud zvyklá i jiným maskovaným zabijákem…
Dvojku jsem si pustil ihned po skončení jedničky, která mě dokázala docela zaujmout a to nejen svým pojetím i příběhem, ale především samotnou atraktivní představitelkou v hlavní roli. Takže jsem byl dost zvědavý, s čím se Christopher Landon „vytasí“ tentokrát. Přece jenom jsem měl trochu obavy, že se bude jednat jen o nezajímavou kopii jedničky. To se naštěstí nestalo, ale druhý díl se mi nakonec bohužel líbil o něco méně. Hlavně kvůli své překombinovanosti v některých pasážích a faktu, že tentokrát hororová podstata filmu ustoupila dost do pozadí té dramatické a celkovému scifi pojetí.
Což bylo na jednu stranu fajn, ale já bych si dal přeci jenom spíše pořádný nášup „slasher akce“ a postupnému budování atmosféry. Začátek filmu byl opět povedený, Ryan byl správný magor i ti jeho kamarádi, ale já byl stejně hlavně zvědavý na Tree, protože Jessica Rothe si dokázala získat mé sympatie už v jedničce a i tentokrát byla jasně o level výše, než zbytek osazenstva. Naštěstí i dvojka nabídne několik slušných hlášek a humorných situací, stejně jako těch „černohumorných“ + několik vydařených sebevražd – hlavně tato pasáž se mi líbila nejvíce.
Landon však hodlal hrát i na city a znovu setkání s matkou jistě zacloumá nejednou romantickou duší. Horší už to bylo v tom, že samotný vrah byl tak nějak potlačen do pozadí a přestože i on zde několikrát figuroval, byla mi jeho totožnost tak nějak fuk (zvlášť když dost brzy odhalili, že Lori to tentokrát není). Potěšila i představitelka nesnesitelné Danielle a její ochotnické představení (zahrání slepé Francouzky).
Happy Death Day 2U tak vyloženě nezklamal, dokázal místy pobavit, ale na víc jak průměr to v tomto případě nebylo. Bohužel.