Úvod
„Věc” je ve světě sci-fi a hororu pojem takřka kultovní. Už jen jeho vyslovení vzbuzuje ve spoustě zasvěcených rozrušení a polévá je studeným potem. Představuje příběh o ohrožení lidstva neznámým vesmírným organismem, jenž byl po miliony let zamrznut v ledech Antarktidy, kde jej našli a rozmrazili polárníci, kteří tím otevřeli Pandořinu skříňku.
Koncept Věc (The Thing) má celkově 3 podoby. 1 literární, 2 filmové. Ty filmové samozřejmě vyšly z té psané jakožto z předlohy. Je však mezi nimi jeden zásadní rozdíl. Zatímco jedna se textového námětu přidržela jen okrajově, druhá z něj vyšla téměř úplně.
Tyto 3 podoby jsou následující
1) Sci-fi povídka „Who goes there?” (Kdo je tam?) vydaná poprvé v roce 1938, jejímž autorem je John W. Campbell jr.
2) Sci-fi film „The Thing from Another World” (Věc z jiného světa), jenž v roce 1951 natočili pánové Christian Nyby a Howard Hawks.
3) Sci-fi film „The Thing” (Věc), který v roce 1982 natočil John Carpenter jako remake filmu předchozího.
Komparace
Pojďme si nyní představit základní podobu díla „Věc” a porovnat ji s dalšími dvěma, abychom mohli lépe pochopit, v čem udělali tvůrci prvního filmu chybu, již sám autor povídky komentoval slovy, že by si přál, aby jednou v budoucnu uchopil někdo jeho myšlenky lépe. Později uvidíme, že toto přání mu splnil až druhý film. Toho už se ale nedočkal. Pro tyto účely budu popisovat děj se vším všudy, včetně konce. Varuji tak předem před tzv. spoilery.
I. „Who goes there?”, 1938
Dějová linie
Povídka začíná v momentě, kdy se 37 mužů vědecké výpravy na Antarktidě schází ve svém v ledu vysekaném pracovišti, aby se dohodli, jak budou postupovat dále ohledně problému, jež před nimi nyní stojí. Nebo spíše leží. Na stole totiž mají kus ledu, v němž je 20 000 000 let zamrznutý neznámý tvor. McReady vypráví, jak k nálezu došlo a nechává na ostatních, chtějí-li jej rozmrazit. Fyzik Norris je proti, doktor Blair je pro výzkum. Jeho návrh nakonec vyhraje. Věc však v noci po roztátí uteče a je napadena psí smečkou. Muži ji usmaží pomocí elektrického proudu. Z okem pozorovatelných skutečností Blair zjistí, že Věc se snažila vzít na sebe podobu psa, aby mohla uniknout ze zamrzlé oblasti. Informuje ostatní o skutečnosti, že tvor je schopen věrohodně imitovat jakýkoli živý organismus a že je pravděpodobné, že se již infiltroval mezi členy. Proto ničí veškeré přístroje, kterých by Věc mohla případně využít k úniku. Jelikož se doktor zhroutí, je zavřen do kůlny. Ostatní zatím přemýšlí, jak by pomocí séra vyrobeného z lidské a psí krve odhalili, kdo je člověkem a kdo ne. Test však selže takovým způsobem, že je jasné, že netvor je mezi nimi a nelze určit, kolik lidí je ještě lidmi. Aby se muži uklidnili, pustí si film. Během promítání se netvor objeví a z jeho počínání vyvodí McReady závěr o způsobu, jek jej spolehlivě odhalit. Za pomoci rozpálené jehly zkouší, čí krev zůstává pasivní a čí bude před jehlou uhýbat. Když skončí strašlivá jatka, jde s Barclayem a Norrisem vyzkoušet test na Blairovi v kůlně. Přicházejí tam právě včas. Blair je příšerou a chystá se opustit místo za pomoci antigravitačního přístroje, poháněného atomovým motorem. To vše vyrobeno z odpadu a zbytků přístrojů. Příběh končí ujištěním, že žádné nebezpečí nehrozí, že ten Albatros, co proletěl kolem, určitě nakažený není. Současně je vyjadřována touha podívat se do vesmíru, a to ještě dále, než kam doletěl tvor, jehož právě zabili.
Hrubé schéma děje by vypadalo následovně: „Našli jsme tvora” – rozmrznutí a útok na psy – zjištění nebezpečí a rozbití přístrojů – zkouška s krví – nestvůra se prozrazuje – McReady dělá pokus s jehlou – odhalení Blaira – šťastný konec
Hlavní postavy
Meteorolog McReady, velitel Garry, doktor Blair, fyzik Norris, dokrot Cooper, Connant, Kinner, Barclay.
Povaha mimozemšťana:
Tvor v ledu vypadá naštvaně. Je zarostlý chlupy. Jeho tři rudé oči vzbuzují strach. Má schopnost telepatie. Jeho největším nebezpečím je schopnost imitovat jakýkoli organismus. Při této „činnosti” dochází k nahrazování buněk originálu buňkami vetřelce, takže imitovaný objekt umírá. Každá buňka tvora je schopna žít vlastním životem a rozmnožovat se, má nezávisle na celku zájem na tom, aby přežila. Věc je tak schopná zcela ovládnout svět.
II. „The Thing from Another World”, 1951
Dějová linie
Pilot vojenského letounu Hendry je s novinářem Scottym poslán na Antarktidu, aby zde dopravil doktora Carringtona, vedoucího arktické polární expedice č. 6, na místo, v němž přístroje zaznamenaly nezvyklé úkazy. Na místě naleznou létající talíř v ledu. Při snaze dostat se do něj jej zničí, ale potom najdou v ledu zamrzlou postavu. Dostanou ji do tábora. Zde rozmrzá a utíká, jsouc při tom napadena psy. Hendry se sbližuje s Carringtonovou sekretářkou. Najde se pár mrtvol a zjistí se, co je tvor zač. Vysává z lidí krev. Hendry jej chce zabít, ale než tak stačí učinit, zkusí s ním Carrington navázat kontakt. Po jeho smrti je věc uškvařena elektrickým proudem a Scotty hlásí do světa „Watch the skies!”
Hrubý náčrt: Vyslání letadla – doprava na místo – rozmrznutí tvora – zjištění jeho povahy – zničení – propaganda
Hlavní postavy
Kapitán Hendry, Nikki, dr. Carrington, Scotty, dr. Stern, Eddie Dykes.
Povaha monstra
Tvor vypadá jako člověk, struktura jeho organismu se podobá struktuře zeleniny. K životu potřebuje lidskou krev. Tato tekutina je schopná oživovat i části těla monstra. To samo o sobě vypadá jako silácký hrdina z comicsu, se všemi atributy.
Zásadní odchylky od předlohy
Při porovnání s předlohou nelze než konstatovat, že film se jí příliš nedržel. Alespoň po obsahové stránce. Nechal se jí inspirovat pouze ve výběru prostředí, ve způsobu nalezení zamrzlého tvora a způsobu jeho usmrcení. Jinak nic. Základní charakteristika tvora coby imitátora organismů tu chybí, zkouška s krví rovněž, stejně jako původní hlavní postavy. Těm se ty filmové nepřibližují nejen jmény, ale rovněž svými povahami. Chybí jakákoli úzkostnější atmosféra. K tomu vedou neustále dialogy. Tato formální stránka, totiž důraz na přímou řeč, je na druhé straně tím, co film s předlohou vzdáleně propojuje. Campbell využívá dialogy k popsání velké části děje.
III. „The Thing”, 1982
Dějová linie
Do americké výzkumné stanice na Antarktidě vnikne pes, jehož se snaží zabít výzkumníci z norské stanice. Z té vzápětí MacReady přiváží tunu dokumentů k jakémusi nálezu a v pytli zabalený hnus, jenž tam ležel uprostřed trosek. Věc v noci uteče a napadne psy. Je zneškodněna. Zatímco MacReady s dalšími muži obhlíží místo norského nálezu (létající talíř), Blair zjišťuje, co je organismus zač. Ničí zařízení a je zavřen do kůlny. O jeho teorii ohledně imitace vzápětí podává důkaz samotná věc, jejíž pokus o imitaci jednoho z členů skončí neúspěchem. Je navržen test s krví, jenže té se někdo zbavil. Ostatními odepsaný Mac přichází s nápadem použít na test rozpálenou jehlu. Když se po testu ukáže, že Blair je pryč a stačil si pod zemí postavit létající talíř, dosahuje zoufalství ostatních takového vrcholu, že se rozhodnou vyhodit tábor do povětří a zabránit tak monstru, aby se znovu zakonzervovalo. Vše končí rozhovorem posledních 2 přeživších, kteří pomalu mrznou, hořící tábor za zády.
Hrubý náčrt: Norové – průzkum a nalezení tvora – napadení psů – zjištění původu monstra/ odhalení jeho schopností a rozbití přístrojů – nestvůra se prozrazuje – návrh na zkoušku krví – MacReady dělá pokus s jehlou – odhalení Blaira – snaha o likvidaci monstra likvidací tábora
Hlavní postavy
Až na několik odchylek se shodují s postavami literární předlohy, včetně charakteristik.
Charakter monstra
Vesměs odpovídá předloze. Jen je vizuálně o něco více slizké.
Odchylky od předlohy
Carpenter udělal pouze několik změn v ději, aby tak dodal příběhu větší dávku zajímavosti a napětí. Američané například teprve postupně zjišťují, kde se ta věc vzala. Jinak se věrně drží psané předlohy. Výraznější odklon znamená až konec, který má k původnímu happy endu velmi daleko a tím vytváří vrchol depresivní atmosféry, již buduje po celou dobu filmu.
Shrnutí
Campbell vytvořil originální a pro žánr zásadní dílo. Nyby a Hawks se z něj snažili vybrat několik momentů, ale ani zdaleka nevyužili možnosti, jež předloha nabízela. Carpenterova Věc plně využívá původní námět a činí z něj jeden z největších klenotů hororového žánru.
Jeho film je označován jako remake, čili přetočení původního filmu. Místo toho, aby jej oblékl do nového kabátu, od základů jej předělal. Proto je jeho snímek rovněž někdy chápán jako pokračování. Argumenty na obhajobu této domněnky počítají s předpokladem, že události filmu z roku 1951 mohou zobrazovat to, co se ve skutečnosti stalo v táboře Norů.
Ať je tak či onak, nyní již známe velkou část důvodů, pro které je Věc z roku 1982 vyzdvihována oproti té z roku 1951, která je naopak zatracována oproti literární předloze.