Český název: Večeře s upírem
Režie: Lamberto Bava
Rok výroby: 1988
Délka: 93 min
Země: Itálie
Alternativní název: Dinner with the Vampire
Hrají:
George Hilton … (Jurek)
Patrizia Pellegrino … (Rita)
Valeria Milillo … (Sasha)
Yvonne Sciò … (Monica)
Riccardo Rossi … (Gianni)
…a další
V období první světové války objeví filmový štáb ve sklepení jednoho panství starou hrobku, ve které leží pozůstatky upíra. Nedopatřením ho probudí opět k životu. O několik let později se pořádá konkurz na nový film hororového režiséra Jureka. Jeho asistent Matteo vybere čtyři šťastlivce, kteří stráví víkend v režisérově honosném domě a natočí své první scény. Jaké je však překvapení mladých herců když zjistí, že jejich hostitel není obyčejný člověk, ale několik tisíc let starý mezopotámský upír. Ten je nejprve pohostí vydatnou večeří a potom jim prozradí pravidla hry, kterou si s nimi teď zahraje. Do ranního svítání se ho musí pokusit mladí herci nějakým způsobem zabít, nebo je potom zabije on. Jenže v tom vězí malý háček: upír je nesmrtelný a osvědčené metody a zbraně mu vůbec neublíží, existuje tedy vůbec způsob jak tento úkol splnit?
Do režisérské křesla usedl známý italský režisér Lamberto Bava, který za svou kariéru natočil již několik velice úspěšných filmů. Podle textu distributora byl v době natáčení tohoto snímku ve vrcholné formě, ale pravda je trochu někde jinde. Mezi jeho nejlepší filmy patří horory Macabre (1980), Demons (1985), pokračování Demons 2 (1986), nebo Delirium (1987). On však dokázal zaujmout i diváky jiných žánrů, a to hlavně díky romantické fantasy Fantaghirò (1991), která se dočkala ještě několika pokračování. Z nedávné doby stojí za zmínku skvělý thriller The Torturer (2005) a jeho prozatím poslední film mysteriózní drama Ghost Son (2006). Film Večeře s upírem patří mezi jeho průměrné filmy a o jde zatím asi o jeden z nejslabších snímků, který jsem od něho viděl.
Určitou kvalitu tento film bezesporu má, ale spíše čistokrevný horor mi to připadalo, že sleduji další parodii na upíří filmy. Scénář filmu byl napsán tak, aby diváky spíše rozesmál a pobavil, než vystrašil. Úvodní scéna z hrobky naznačila, že by tomu mělo být jinak, protože proměna upíra byla velice zajímavá, ale jak se ukázalo, tak to bylo na dalších čtyřicet minut vše. Seznamování s jednotlivými postavami se neslo v nudném duchu castingu, ve kterém jsme měli šanci vidět trapné uchazeče a ještě trapnější výkony. Vše se začalo rozjíždět až příchodem upíra na scénu. Bohužel musím konstatovat, že to nejlepší jsme měli možnost vidět pouze v krátkém černobílém snímku, který byl pouštěn postavám. Potom už totiž film ovládla jeho humornější podstata a jedna směšnější scénka střídala druhou. Většinou šlo však jen o suchý humor. Několikrát jsem se přistihl, že začínám pomalu usínat a konec jsem si musel pouštět dvakrát. Jediným opravdu světlým bodem byl hudební doprovod, jehož výběr se opravdu povedl. Nesmím opomenout i několik speciálních efektů, které byly rovněž na přijatelné úrovni té doby a zvýšily moje hodnocení. Většinou se točily kolem samotného upíra.
Horší už to však bylo s hereckým obsazením. Přestože herečky byly celkem atraktivní na pohled, tak s herectvím si moc nepotykaly. Sem tam si zařvaly až mi to trhalo bubínky, ale při dramatických scénách na nich bylo jasně vidět, že hledí přímo do kamery a dávají si pozor aby nespletly text. Nejhorší byla snad představitelka upírky, která se v jednom kuse smála, ale její smích spíš připomínal hekání raněného zvířete. Nejznámějším hercem je uruguayský herec George Hilton. Za svou kariéru si zahrál v několika desítkách filmů z nich nejznámější jsou western Massacre Time (1966), válečný II Dito nella piaga (1969), nebo thriller Case of the Scorpion’s Tail (1971).
Průměrný upíří film, který těží jen z několika dobrých scén, ale jinak spíše připomíná nevydařenou parodii. Při jeho sledování je dost možné, že u něj usnete. Proto se na něj podívejte spíše přes den a na noc si nechte zábavnější aktivity. Doporučovat vám ho určitě nebudu, ale dá se na to jednou podívat.