Amsterdamned (1988)

Český název: Fantom Amsterdamu
Režie: Dick Maas
Rok výroby: 1988
Délka: 105 min
Země: Holandsko

Hrají:
Huub Stapel … (Eric Visser)
Monique van de Ven … (Laura)
Serge-Henri Valcke … (Vermeer)
Tanneke Hartzuiker … (Potter)
Wim Zomer … (John)
…a další

Amsterdam začínají děsit zprávy o podivných vraždách poblíž městských vodních kanálů. Případu se ujímá inspektor Visser, který se společně se svým týmem pouští do vyšetřování. Bohužel však nemají žádnou kloudnou stopu, kromě svědectví jedné bezdomovkyně. Ta tvrdí, že z vody vylezla nějaká černá příšera. Policisté jsou bezradní, starosta žádá okamžité výsledky, protože právě začíná turistická sezona a mrtvol začne přibývat. Zlom přichází ve chvíli, kdy záhadný vrah udělá chybu. Rozbitý potápěčský hloubkoměr tak dává alespoň jistotu, že vrahem je člověk z masa a kostí. Jenže nalézt psychopata uprostřed sítě vodních kanálů, je jako hledat jehlu v kupce sena a tak nezbývá nic jiného, než počkat až udělá vrah další kiks.

Tento snímek je spíše než čistokrevným hororem, ponurou kriminálkou s velice dobře propracovanou atmosférou. Divák si tak může nejenom užívat krásy holandské metropole, ale zároveň i u toho postupně rozplétat jednotlivé indicie, kterého dovedou až k záhadnému vrahovi. Nebude to však nic jednoduchého, věřte mi! Tvůrci si zde totiž pro nás připravili několik slepých uliček, do kterých se chytne nejeden z nás. Již samotný začátek nám nabídce velice zajímavý rozjezd, který udal velmi vysoké tempo až dokonce příběhu. Občas se zde sice vyskytly slabší pasáže, ale ty se dají hodit za hlavu, protože film jako celek funguje téměř dokonale.

Vrahova identita nám zůstane utajena až do samotného konce, což beru jako obrovské plus. I proto se diváci musejí spokojit pouze s pohledem kamery, které zabírají přesně to co vidí sám zabiják. Režisér si dával dobrý pozor, aby nám neukázal ani kousek ze svého nejcennějšího pokladu. Tedy aby nic důležitého nevyzradil příliš brzy. Hlavně i díky tomu jsme si mohli vychutnat opravdu zajímavé mord scény, které rozhodně nebyly vůbec stereotypní a nudné. Ba spíše naopak. Taková scéna s gumovým člunem mi navždy utkví v paměti. Stejně jako honička ve člunech. O tomhle se však moc rozepisovat nebudu, abych vás nepřipravil o ten nevšední zážitek.

Společně s příběhem jsou silnou stránkou filmu i herecké výkony a především zvukový doprovod. Huub Stapel se stal během své kariéry dvorním hercem režiséra Maase a objevil se v několika jeho dalších filmech. Zde svou rolí detektiva Vissera táhl zbytek svých kolegů kupředu. Byla to právě jeho postava, která společně s tajemným potápěčem stojí za největší pozornost. Ostatní tak trochu hráli druhé housle. Podobně tomu bylo i u kamery, která byla rovněž na velice dobré úrovni, ale jakmile se děj natáčel pod vodou, nebo ve tmě, tak nastali menší komplikace. Asi kvůli špatnému podsvícení, ale to štáb neomlouvá. Hodně kvalitní byl i již zmínění zvukový doprovod, a to především zvuk vrahova dýchání, při kterém místy až zamrazilo.