Český název: Šavlozubý tygr
Režie: George Miller
Rok výroby: 2005
Délka: 90 min
Země: USA / Austrálie
Hrají:
Brian Wimmer … (Brian)
Stacy Haiduk … (Savannah)
Nicholas Bell … (Niles)
Parry Shen … (Robbie)
Cleopatra Coleman … (Alys)
Robert Carradine … (Grant)
… a další
Podnikatel Niles hodlá otevřít na jednom z malých ostrůvků nedaleko Fidži honosný resort Valalola, kde kromě luxusního hotelového komplexu postavil i prehistorický park, jehož hlavním lákadlem má být geneticky upravený Smilodon (šavlozubý tygr), jehož DNA získal z nalezených fosilií. Pozve zde bohaté investory a hosty, jejichž peníze by mu měli pomoci uspokojit jeho hamižnost, jenomže problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Kromě toho, že jsou neustálé problémy s vypadáváním elektrického proudu, na ostrov přijíždí i pětice studentů, kterým se podaří prolomit bezpečnostní systém a umístit do něj vir. Mělo jít jen o žert a splnění úkolů, jenž dostali na vysoké škole od svých kamarádů. Nevědomky však i za přispění lhostejné ochranky vypustí trojici agresivních prehistorických zabijáků, kteří na ostrově rozpoutají krvavá jatka…
Společnost Sci-Fi Channel, dnes již známá spíš jako Syfy, vytvořila za dobu své existence celou řadu levných céčkových filmů, z nichž spousta patří spíše do podprůměrných vod hororového – sci-fi žánru a tento kousek je jedním z nich. Kdo by snad očekával nějakou kreativní podívanou s dobrým scénářem a triky, ten ať se raději podívá po jiném filmu a tento nechá ležet zcela bez povšimnutí. Milovníci levných braků si možná přijdou na své, ale i ti se zde dočkají jen minima dobré zábavy.
Děj zrovna moc originality nepobral. Opět zde máme chamtivého majitele, který si hraje na boha, kašle na bezpečnost a začne brečet, až když už je pozdě. Samozřejmě nesmí chybět ani hromada „plochých“ a nezajímavých postav, které jsou zde jen počtu, aby bylo mrtvých co možná nejvíc. Když k tomu připočítáme i chabé herecké výkony a otřesné digitální triky, je vymalováno.
Porce gore tu bylo dost, uhryznuté končetiny, kutálející se gumové hlavy, stříkající krev, střeva – jenomže zpracování bylo tak žalostné, až mi z toho bylo místy i do breku. O nějaké alespoň trochu kvalitní atmosféře si rovněž můžeme nechat jen zdát. Digitální šavlozubí tygři taky moc krásy nepobrali a těch pár známějších tváří, které se zde objevily, už to zachránit nedokázaly.
Attack of the Sabretooth tak řadím k těžkému podprůměru, který sice měl několik světlejších záblesků, ale těch bylo opravdu jen zanedbatelné množství. Znám ale ještě mnohem horší filmy, než je tento.