Barbarian (2022)

Tess cestuje do Detroitu, kde se uchází o práci. Je deštivá noc a ona se touží rychle ubytovat v předem objednaném domečku. Problémy se dostavují brzy – danou adresu už jeden podnájemník obývá. Tess se s ním domluví, ale tohle ubytovací zařízení skrývá ještě řadu jiných záhad, včetně nezbytných utajených místností. Co se v nich odehrává vám tak trochu odhaluje samotný název filmu.

Barbar je zajímavý horor. Ačkoliv se dá popsat jedinou větou – Tess (a pozdější druhý hrdina s tváří Justina Longa) se snaží uprchnout z děsivé americké čtvrti – není to podvyživený chudáček. Jednoduchá premisa v sobě ukrývá něco z tajemných domů, něco z perverzních lidí a končí tradiční naháněnou, která zamrzí jedině snad až příliš překombinovaným závěrem.

Když jsem u těch negativ, musím si postěžovat i na některé tvůrčí postupy. Tak například chování postavy nečekaného spolubydlícího je vyloženě k smíchu a hned mě napadá – proč musí mít i kladná postava noční můry? Jako chápu, že si někteří režiséři libují v nejednoznačných charakterech, ale za jakou cenu. A to se nezmiňuji o scéně, v níž uklidňuje Tess, že si prohlédne tajemnou místnost a beze slechu zmizí. Uf!

Naštěstí tyhle drobné přešlapy zájem o film neničí, a především sympatické hrdince fandit budete. Barbar má poměrně vydařenou atmosféru (temné chodby prostě fungují) a několik mírně nechutných okamžiků (matčino krmení). Vtipným oživením jsou rovněž postavy „otrávených“ policistů – obvyklí zachránci ubohých lidí se tady nenamáhají pomoct, protože toho mají prostě moc…

S hodnocením je to těžké, ale nakonec jsem se rozhodl pro opatrných 70 %, poněvadž to do mě řízlo o poznání více než třeba nedávný Černý telefon (The Black Phone, 2021).