Režie: Lewis Teague
Rok výroby: 1983
Délka: 91 min
Země: USA
Hrají:
Dee Wallace … (Donna Trento)
Danny Pintauro … (Tad Trenton)
Daniel Hugh Kelly … (Vic Trenton)
Christopher Stone … (Steve Kemp)
Ed Lauter … (Joe Camber)
Kaiulani Lee … (Charity Camber)
Billy Jayne … (Brett Camber )
…a další
Úvodem chci říct, že stejnojmenou knihu, kterou napsal Stephen King, jsem zatím nečetl, takže můj názor bude čistě filmový, nijak nezastřený. Jen vím, že kniha má od filmu odlišný konec.
Na začátku honí bernardýn Cujo (Kudžó) malého zajíce. Ten zaběhne do nory, kam pes strčí čumák, ale ouha… uvnitř ho do něj kousne netopýr a zlo je na světě. Pes se začne postupně měnit.
O několik mil dál se v noci ze zlého snu probouzí pětiletý kluk Tad, jenž neustále vidí příšeru ve své komoře. Rodina, ve které malý Tad žije, teprve čeká na svůj očistec v podobě nevěrné manželky. Ta se u ní prozradí a Vic – Donnin manžel – odjíždí na služební cestu přemýšlet o rodinné budoucnosti. Nevěrné manželce nechá na krku malého kluka a rozbité auto, které příští den musí odvézt do soukromé opravny místního podivína, zcela odtrženého od okolního světa. Ovšem právě on vlastní Cuja, kterému postupně začíná vadit hlasitý zvuk. Propadá vzteku a postupně se mění v bestii, kterou malý Tad vidí ve svých zlých snech.
Těsně předtím, než Donna vyrazí vztříc osudu a Cujovi, zabije bernardýn jediného souseda a poté i svého pána. Skomírající auto naposledy vydechne na pozemku, nyní patřícím zcela vzteklému psovi. Jen co Donna otevře dveře, vřítí se do nich zlý bernardýn s pěnou u huby. Malý Tad propadne záchvatu a od té chvíle se rozbíhá zdlouhavý až nekonečný boj o záchranu.
Film na mě působil dosti rozporuplně. Na jedné straně skvělý herecký výkon malého Teda a úžasně propracovaná nemoc – vzteklina u Cuja. I některé scény stojí za shlédnutí. Zbožňuji tu, kdy se bernardýn rozbíhá proti dveřím auta a hlavou do nich neustále naráží.
Na druhé straně stojí podle mého odporná hudba, hloupá máma a v některých případech i sám malý kluk Ted. Jeho neustálý křik “příšera, příšera, příšera” vám asi za deset minut půjde na nervy a docela rádi si ho představíte ve chřtánu šíleného Cuja. A nakonec tu je ten příšerný konec, který filmu bere veškeré grády. Ten prostě tvůrci nezvládli na celé čáře.
Filmaři, ač skvěle zvládli chování psa i jeho nemoci, nedokázali zvládnout své vlastní scénáristy a textaře písní. Vyklubalo se z toho cosi, co působí na první pohled jako skvělý film, ale po opětovné shlédnutí, už tak nevypadá.