Český název: Gappa
Jiný název: Monster from a Prehistoric Planet
Režie: Haruyasu Noguchi
Rok výroby: 1967
Délka: 90 min
Země: Japonsko / USA
Hrají:
Tamio Kawaji … (Hiroshi Kurosaki)
Yoko Yamamoto … (Itoko Koyanagi)
Yuji Okada … (Tonooka)
Koji Wada … (Mashida)
…a další
Vědecká expedice hledá na ostrovech v jižním Pacifiku vzácná zvířata pro nově vytvořený moderní zoopark. Doplouvají až na tajemný ostrov sužovaný erupcemi sopky. Místní domorodci věří, že za to může Gappa, kterou uctívají jako božstvo. Zemětřesení jednoho dne uvolní velké podzemní prostory, v níž expedice nalézá gigantické vejce, z něhož se vyklube zvláštní ještěr. Nedbají obav domorodců a odvážejí vzácného tvora zpátky do Japonska. Rozzuření rodiče však nechtějí o potomka přijít a vyrážejí ho hledat. A ničí vše, co jim příjde do cesty.
„Ach, ta nostalgie” chtělo se mi říci, když se v mém DVD přehrávači spustila první filmová políčka údajného hororového scifi Gappa, klasického monster-movie, kterých v Japonsku vzniklo v 50. a 60. letech opravdu hodně. Gappa je typickou ukázkou těchto snímků, jejichž síla spočívá především v oné nostalgii, neboť moderní obecenstvo už většinou není – na dva herce navlečené do gumových kostýmů a ničící papundeklové kulisy – nikterak moc zvědavo.
Mě nostalgie zasáhla – hned jsem zavzpomínal, jak jsem coby malý, kinematografií neznalý, klučina sedával blízko u televizoru a koukal na řádění leckteré příšery, kterou jsem naladil kdesi na německém kanále. A to je právě při sledování těchto „dědečků” důležité. Musíte k nim mít vztah! Nic světoborného totiž Gappa určitě nenabízí. Prachobyčejný příběh o chamtivosti a lásce, zastaralé trikové postupy (možná dokonce horší než u Godzilly z roku 1954, kde toho dost zakryl černobílý pásek – Gappa je ale již barevná), nechtěně legračně působící hlášky atd.
Právě slavnější Godzilla (v originále Gojira) se mohla opřít o příběh, který zaujal – řešily se obavy z jaderných zbraní, naopak Gappa říká maximálně to, abychom nebyli chamtivý, možná abychom více ctili rodinné hodnoty. Zkrátka pohádka.
Trikovou stránku jsem již trochu naťuknul, tak jenom dodám, že vás čekají bitvy monster s letadly, tanky, raketami a vše jsou to samozřejmě zmenšené modely. Musím však také uznat, že některé záběry byly celkem podařené.
Gappu doporučuji jenom těm, kteří cítí nostalgii jako já, nevadí jim vizuální nevyspělost a jsou lačni vidět, jak mohl vypadat velkofilm v 60. letech. 50 % je pro mne to maximální hodnocení, které dovedu dát, ale prostě když vidím na konci filmu srdcetrhající setkání Gappí rodinky za zvuků jemných japonských tónů, přičemž těm velmi nebezpečným monstrům stékají po tlamách slzy, nemohu jinak.