Day of the Dead (2008)

Český název: Zombies: Den D přichází
Režie: Steve Miner
Rok výroby: 2008
Délka: 87 min
Země: USA

Hrají:
Mena Suvari … Sarah Bowman
Nick Cannon … Salazar
Michael Welch … Trevor Bowman
Anna Lynne McCord … Nina
Stark Sands … Bud Crain
Matt Rippy … Doctor Logan
… a další

Od chvíle, kdy tento počin poprvé zaujal své místo mezi ostatními blištivými kotoučky, jejichž jsem vlastníkem, jsem se nemohl dočkat jeho zhlédnutí. Nemohu ho totiž vnímat jinak, než jako pomyslný souboj dvou charakterově velice zajímavých režisérů v rámci žánrového filmu. Pohlédneme-li na celou věc z této perspektivy, drží jednoznačně všechny trumfy v rukách Romero. Metaforicky řečeno je tedy obhájcem titulu a boxuje na domácí půdě. Počáteční sympatie publika budou logicky směrovány na jeho osobu. Miner se tak ocitá v nezáviděníhodné pozici vyzyvatele. Výsledek napínavého utkání je však zatím v nedohlednu.

Bink! A máme tu gong. Již při doznívání kovového zvuku, který obvykle ohlašuje počátek 1. kola, pozorujeme, jak diametrálně se liší styl obou dvou borců. Romero otevírá utkání serií velmi ostře mířených direktů. Zasahována však není čelist soupeře, ale tvář zhrozeného diváka. Obraz zdecimovaného světa, jehož absolutními vládci se stali krvelační zombies, je jedna z prvních věcí, kterou v původním Dni mrtvých spatříme.

Oproti tomu se vyzyvatel zdá být mnohem zdrženlivější. Tancuje v ringu a šetří síly pro další kola. Minerův Zombies: Den “D” přichází (jak distributor název typicky nepochopitelně přeložil) totiž začíná mnohem vlažněji. Autor si dává velmi záležet na budování nejisté atmosféry. Malé americké městečko je v obležení armády a neznámého chřipkového viru. Něco ale visí ve vzduchu. Něco opravdu moc špatného.

U úvodní části snímku ještě chvíli setrvejme. Právě na těchto počátečních minutách je totiž rozdílnost obou řežisérů nejpatrnější. Miner tu nezapře, že jeho původním řemeslem je Slasher. Některé obrazy přímo evokují díla jeho ranější tvorby. Když se mladá dívka sama potuluje po lese a je snímána třesoucí se kamerou zpoza stromu, jako by jí někdo sledoval, málem jsem nadskakoval na křesle. Obdobné situace jsou navíc typicky zpestřeny scénami, jejichž primární účel je diváka náhle vylekat. Aplikována je tedy naprosto typická hororová metodika. Bude-li někdo namítat, že zvolené postupy zavánějí stereotipem, jen velice těžko bych hledal protiargumenty.

Léty prověřená klišé jsou však z hlediska technického realizovány velice precizně. Konec konců – Miner není žádný amatér. Méně zkušený divák bude jistě místy zaskočen. Ti ostatní alespoň příjemně naladěni a napjati v očekávání momentu, kdy konečně prozatím anonymní přízrak opustí svůj stín, aby se mohl v plné parádě předvést publiku.

Pomyslný vyzyvatel přestává být pasivní zhruba na konci první třetiny utkání. Nepodaří se mu však být tak překvapivým, jak si jistě původně představoval. I pozorný divák je sice velice čistou sestavou úderů zahnán do provazů, ale režisérův záměr se mu podaří odhadnout s dostatečným předstihem na to, aby včas zaujal příslušnou pozici a – řečeno boxerskou hantýrkou – “zabalil se do krytu”.

Nyní se podíváme na to, nakolik efektivní dokáže být Minerův styl. Plouživé tempo znovuoživlých mrtvol se už dávno nenosí. Není tedy překvapením, že i zde se setkáme s působením nového směru. Po vzoru současných zombie-trháků, jsou i ti Minerovi umrlci neskutečně rychlí. Autor jde dokonce tak daleko, že je nechává lézt po zdi či dokonce po stropě jako pavouky. Na efektu jistě přidá drolící se omítka.

Snímek tak nabírá velice rychlý spád. Dychtivý fanoušek subžánru dostává přiměřenou porci svého oblíbeného pamlsku – akce a nasilí. Přichází však další zásadní otázka. Nakolik je nová verze totožná s předlohou po stránce scénaristické? Stručně řečeno – prakticky vůbec.

Pomineme-li, že i v Dni “D” ztvární hlavní úlohu žena, převzal Miner z původního snímku jen dvě věci. Podzemní prostředí, ve kterém se odehrává závěrečná část nápaditě připomíná místo, kam Romero situoval prakticky celý film. I když tenkrát to asi nebyla továrna na obuv značky Nike. Ve druhé řadě je to pak chování znovuoživlých potvůrek. I Minerovým zombíkům totiž zůstavají některé vlastnosti z dob, kdy byli ještě naživu. Bohužel jsme však ochuzeni o postavu napůl vyšinutého profesora Frankensteina, který s takovým zápalem učil svého umrlce a potom zaujatě vysvětloval své poznatky. Jeho žáka Miner nahrazuje vojínem-vegetariánem, který ani po svém nakažení není schopen jíst lidské maso a je tudíž “hodný” a navíc stále zamilovaný do hlavní hrdinky. Ať už je mi však jeho jídelníček jakkoliv sympatický, jsem nucen konstatovat, že jde o náhradu skrz naskrz lacinou a mnohem méně zajímavou.

Tím je ale paralela obou dvou filmů u konce. V propadlišti dějin tak zůstává jedna z původních myšlenek Romerovi klasiky – střed zájmů dvou naprosto odlišných odvětví, která tak často ovlivňují náš každodenní život. Skupina vědců se pokoušela najít nějaké uspokojivé řešení, poznat “nakažené” co nejlépe a zjistit, zda se dá šíření hrůzné choroby zvrátit. Tím byl zastoupen osvícenský pohled na svět a snaha o humánní řešení problému, které se střetlo s hrubou silou v podobě skupiny nemilosrdných střelců z řad armády. Dějová linie, která spolu s filozofováním pološíleného profesora dodávala jinak béčkovému snímku až intelektuální rozměr, je však v nové verzi zcela vypuštěna, címž je celá koncepce “povýšena” na zcela komerční zábavu. Nejsem sice zaujatý nepřítel komerce, ale tohle si padre Romero přeci jen nezasloužil.

Nyní se ocitáme na konci pomyslného boxerského duelu, ve kterém navzdory očekávání nepadl knock out, čímž je mi přisouzen nelehký úděl rozhodčího, na jehož bedrech dlí povinnost rozhodnout o vítězi dle bodového hodnocení. Miner dodal plouživému snímku dynamiku a obohatil ho o řádku poměrně slušivých efektů. Hustá atmosféra spolu s promyšleností scénáře ovšem hrají do karet protihráči. Že by tedy prožitek ze zhlédnutí filmu závisel jen na tom, čemu dá divák přednost? Pojďme se na to podívat s trochu širší perspektivy. Záměrně jsem dosud Den “D” nekonfrontoval s žádným jeho současníkem.