Dead End (2003)

Český název: Smrt přichází v bílém
Režie: Jean-Baptiste Andrea a Fabrice Canepa
Rok výroby: 2003
Délka: 85 min
Země: USA, Francie

Hrají:
Ray Wise … (Frank Harrington)
Lin Shaye … (Laura Harrington)
Alexandra Holden … (Marion Harrington)
Mick Caine … (Richard Harrington)
Amber Smith … (Lady in White)
… a další

Rodina Harringtonových slaví Štědrý den vždy v rodinném kruhu u své babičky a dědečka, kam se jako každé Vánoce vydávají svým automobilem. Otec rodiny Frank se však pro tentokrát rozhodl pro změnu trasy a sjel z dálnice na údajnou zkratku. Nikdo z rodiny zatím netuší, jak osudovou chybu udělal. Od prvního setkání s tajemnou ženou v bílém se obyčejná cesta mění v past, ze které není úniku…

Smrt přichází v bílém je další z řady levných hororů libujících si v minimalismu. Filmu postačí jedna lesní cesta, dvě auta a tma. Rodinu pronásleduje neznámá síla, která je pomalu, ale jistě dohání k šílenství. Kdo je ta dívka v bílém? Co od hlavních hrdinů chce? A dá se nějakým způsobem zastavit? Divák je vhozen do stejné řeky jako rodina Harringtonových, pouze s tím rozdílem, že vy se nemusíte klepat strachy někde v divočině, ale v pohodlí svého obýváku.

A klepat strachy se klidně můžete, protože atmosféra je nejenom dobře stupňována, ale i precizně dotvářena (pohled na jedoucí auto z ptačí perspektivy, které je krom cesty obklopeno obrovským lesem mluví za vše). Také psychické postihy na rodinu, která se s každým ujetým kilometrem do neznáma ztenčuje, jsou natočeny relativně přesvědčivě (zvláště matka Laura mě zaujala a myslím, že podobným způsobem by asi reagovala leckterá žena), leč je tu jeden problém, který bude jednomu za vhod, druhému ovšem pokazí jinak povedenou podívanou.

Tím problémem je kupodivu vtip, jindy téměř koření béčkových hororů nejen let osmdesátých. Umím si představit Smrt přichází v bílém jako zástupce ryze psychologického teroru typu Funny Games USA a podobně, ale v tom mi brání onen mnohdy vše zachraňující humor. Jak lze totiž otcovi rodiny uvěřit ztrátu blízkého, když v prvním záběru se dotyčný nad mrtvolou skloní a místo alespoň nějakého náznaku určitého zhroucení do ní ryje klackem. „Co to děláš, tati?“ zeptá se syn. „Snažím se získat jeho telefon!“ zní odpověď. A tohle není jediný případ, který mě během filmu trošku okrádal o napětí, které se ve mně drželo.

Jinak je totiž atmosférická dávka celkem slušná a je vidět, že francouzští režiséři vědí, jak diváka vystrašit nejen na pár vteřin. Dokonce se zmohli i na několik krvavějších momentek, které sice ve filmu nemuseli být, ale na fanoušky hororů určitě nepůsobí nijak rušivě. A pak tu máme ještě konec, který je navzdory debutující režisérské dvojici relativně promyšlený a zajímavý, a umožní ještě krátce se nad celým dílem zamyslet, takže svoji funkci plní.