Delicatessen (1991)

Český název: Delikatesy
Režie: Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro
Rok výroby: 1991
Délka: 99 min
Země: Francie

Hrají:
Dominique Pinon … (Louison)
Marie-Laure Dougnac … (Julie Clapet)
Jean-Claude Dreyfus … (Clapet)
Ticky Holgado … (Marcel Tapioca)
Jacques Mathou … (Roger)
Rufus … (Robert Kube)
… a další

Děj tohoto filmu nás zavádí do zdevastovaného světa kdesi v budoucnosti, přesněji do rozpadajícího se činžovního domu. Jeho majitelem je jistý řezník, jenž dokáže svým nájemníkům i přes obecný nedostatek všeho, takže samozřejmě na prvním místě jídla, zajistit jednou za čas čerstvé maso. Nikomu nijak zvlášť nevadí, že se řeznictví otevírá vždy po zmizení někoho z domu. Dalším takovým chodem by se měl stát na inzerát příchozí Louison. Problém je, že řezníkova dcera se do něho zamiluje. A tak jí nezbývá, než o svoji čistou lásku proti špinavému systému svého otce bojovat. Je rozhodnuta požádat o pomoc trogloty, podzemní spodinu.

Příběh jako vystřižený odkudkoli. Připomíná mi, ne-li přímo křičí, že musím zdůraznit, že Delikatesy jsou hororem pouze okrajově a jsou spíše čímkoli jiným, nežli hororem. Možná by bylo přesnější říci, že horor je pouze jedním z četných prvků, z nichž je celek sestaven, a to tak mistrně, že se mnohdy na kategorii horor v souvislosti s tímto snímkem zapomíná.

Hlavním lákadlem filmu je jeho atmosféra. Nelze ji jednoznačně definovat, protože celek sám o sobě je něčím mezi komedií, pohádkou, dramatem, romancí, hororem, fantastikou. Je nabitý spoustou skutečností, současně není přecpaný. Působí kompaktně, příjemně ubíhá a po jeho skončení zůstává příjemný vánek, jehož sladká chuť zůstává v pomyslných ústech ještě dlouho.

Již úvodní stylizace titulek vyvolá vlnu zvědavosti a obdivu. Je to pak z hlediska stopaře hororových prvků právě to, co následuje hned po nich, co neskrývá dávku děsivého nádechu. Již po chvíli je však jasné, že snímek není primárně zaměřen na nějaké krvavé řádění muže s nožem. Naopak. Zloduch slouží pouze jako jeden ze zástupných symbolů čehokoli, s čím si jej spojíte, například se zlem, stojící v šedivé a prapodivné atmosféře, pro niž nenacházím jiného přízviska než bizarní (ale zároveň kouzelná), proti naději, již skýtá čisté světlo, zastoupené hlavní mileneckou dvojicí. Krutá realita proti citu, bezstarostnosti, dětské důvěře až naivitě. Zkrátka to nejhorší proti tomu nejsladšímu, co se dá v odporném světě ještě nalézt, až si divák říká, že je vůbec zázrak, že se to v něm ještě vůbec nachází. O to emotivněji celek působí.

Interpretace tohoto filmu je vůbec věci, na které se milovníci labužnické podívané doslova mohou vyřádit. Z toho důvodu se do žádného přímého vysvětlování, které by nakonec bylo pouze mým subjektivním pohledem, který nemůže zaručit správné převyprávění, pouštět nebudu. Mohu maximálně pochválit mravenčí práci filmařů a herců a konstatovat, že jimi bylo vytvořeno dílo, na které se nezapomíná.

Chyby se mi na Delikatesách hledají opravdu velmi těžko. Jedná se o snímek pro náročnější obecenstvo a doslova si říká o několikanásobné zhlédnutí, čímž paradoxně potenciální chyby maskuje, protože se zarývá stále hlouběji pod kůži. Což nevylučuje zajímavost i pro ty, kteří hledají pouze jednorázovou zábavu, je tu však ono ale, jímž je nebezpečí nedocenění a nudnosti.