Diary of the Dead (2007)

Český název: Deník mrtvých
Režie: George A. Romero
Rok výroby: 2007
Délka: 95 min
Země: USA

Hrají:
Michelle Morgan … (Debra Moynihan)
Joshua Close … (Jason Creed)
Shawn Roberts … (Tony Ravello)
Amy Ciupak Lalonde … (Tracy Thurman)
Joe Dinicol … (Eliot Stone)
… a další

Jason Creed natáčí se svými přáteli uprostřed lesa laciný horor. Náhle přichází zpráva, dle níž mrtví ožívají. Film se odkládá, kamera však ne. Jason je rozhodnut zdokumentovat vše, co se jim přihodí na cestě domů, jediného místa, kam se dá jet. A to tím více, čím větší počet oživlých mrtvol potkávají a čím více lží se ohledně nastalé situace objevuje v médiích.

Diary of the Dead je v mezích filmu pokus zachytit bezprostřední okamžiky počátku konce lidstva. Z pohledu diváka a tvůrce pak pokus podat tento konec netradičně, sugestivně, autenticky.

Ona míra vtíravé autenticity je značně vysoká, ne však moc. S přibývajícím počtem stejným způsobem točených filmů (třepotající se ruční kamera) získává divákova slabost nechat se vtáhnout přímo do děje (a možná i uvěřit, že se to všechno opravdu děje, o což zde primárně nejde) jistou odolnost. Ta je v tomto konkrétním případě ještě utužována skutečností, že ačkoli se snímek skládá z útržků, které mají do profesionální kameramanské statiky daleko, přesto je v něm relativně spousta momentů, které vyznívají až moc „čistě”. Pro vyznavače roztřesených kamer to řečeno s nadsázkou znamená, že občas budou sami z nouze lomcovat televizí. Odpůrce této kamerové techniky sice nelze plně uspokojit, lze je však uklidnit ujištěním, že míra třesu a nepřehledného zmatku je v přijatelných mezích.

Atmosféra se zastavuje mezi tradičním žánrovým hororem a dokumentem. Naneštěstí nemá tendenci se více přelévat do hrůzy a beznaděje, kterou koncept nabízí. I přes obvyklé lekačky, krvavé scény a temnotu zůstává nad filmem odér pouhé dokumentaristiky. Herecké výkony nelze kritizovat, byly však lehce držené na uzdě. Krev a vše co v souvislosti s ní k zombies patří teče proudem, zpracování je precizní, ovšem způsob podání bohužel nezpůsobuje znechucení. Nekoresponduje s bezprostředností Jasonovy kamery a je málo naturalistické. Mnohé části filmu jsou tak paradoxně ještě více neosobní, než v klasickém tvůrčím pojetí.

Což je na druhé straně jevem, který sebe sama coby nedostatky přebíjí a mění ve značný klad. Neboť jednou z kritických myšlenek, jež Romero divákovi předkládá (a z nichž je cítit osobní nechuť ke zkaženému lidstvu), je právě neosobní přístup kameramana k natáčené skutečnosti. Dokonale ji tak v jistém úhlu pohledu demonstroval a jinak průměrný snímek vynesl na vyšší úroveň. Ať už úmyslně, či nikoli.

Jako třešnička na dortu figurují na posledních stránkách Deníku jména jako Wes Craven, Stephen King, Quentin Tarantino, Guillermo del Toro. Propůjčili snímku své hlasy.