Dog Soldiers (2002)

Český název: Psí vojáci
Režie: Neil Marshall
Rok výroby: 2002
Délka: 105 min
Země: Velká Británie / Lucembursko / USA

Hrají:
Kevin McKidd … (Cooper)
Sean Pertwee … (Harry G. Wells)
Emma Cleasby … (Megan)
Darren Morfitt … (‘Spoon’ Witherspoon)
Liam Cunningham … (Ryan)
…a další

Na skotskou vrchovinu přilétá jednotka seržanta Wellse, aby se zde zúčastnila běžného vojenského cvičení. Což někteří jeho muži nenesou příliš lichotivě. Přece jenom zdejší nehostinné lesy nejsou tím nejideálnějším místem na strávení několika příštích nocí. Nikdo z nich však nemá ani tušení, že jejich mise má úplně jiné opodstatnění, než jaké jim bylo řečeno. Velmi záhy to však pocítí na vlastní kůži. Již po pár hodinách narazí na opuštěný tábor, všude jen samá krev, zbraně a nepoužité náboje. Jediný kdo přežil, je kapitán Ryan – velitel speciální jednotky, se kterým Cooper nemá zrovna nejvřelejší vztah. Když tu náhle zazní z lesa první vlčí zavytí a vojáci se záhy stávají lovnou zvěří několika vlkodlaků…

Neila Marshalla mám coby režiséra docela rád, hlavně díky jeho Pádu do tmy, ale tomuto vlkodlačímu filmu jsem nikdy nepřišel na chuť. Viděl jsem už hezkou řádku hororů s vlkodlačí tématikou, ale tohle byl při troše dobré vůle jen obyčejný průměr, který mě navíc ani moc nebavil. Dokud se děj odehrával ještě v lese, dalo se to přežít bez úhony a to hlavně díky několika trefným hláškám a zajímavým charakteristikám některých vojáků. Navíc se dalo alespoň obdivovat prostředí. Jenže ve chvíli, kdy začali útočit vlkodlaci a následoval přesun do domu, začalo pro mě hotové utrpení.

Ty nepřirozené vlkodlačí pohyby a nepříliš povedené masky byly sice způsobeny nevelkým rozpočtem a faktem, že se pod kostýmy ukrývali herci na chůdách, ale to nebyl jediný důvod, proč se mi to nelíbilo. Nelogické chování některých postav a přemrštěná „chytrost/nebo to byla blbost?“ vlkodlaků, začala zavánět parodií na tyto filmy. Pižlaní nožem do ruky, nekonečné čekání kdy konečně urve někomu vlkodlak hlavu (vážně jsem nechápal, na co pořád čekali, když stáli od oběti ani ne půl metru) a k tomu totální vylízanost většiny vojáků.

Úplně si však dokážu představit, že se během natáčení museli všichni zúčastnění dobře pobavit. Kdyby někdo obsadil do tohoto filmu mě, asi bych se stupiditě scénáře taky chechtal. Ostatně bylo to vidět i na samotných hercích, kteří vesměs nejevili žádné známky strachu. Abych však jen nehanil, dalo se tu narazit i na několik slibných momentů. Krve tu bylo dost, většina důležitých okamžiků (mordů) se odehrála stejně mimo záběry kamery, ale alespoň to tvůrci vynahradili trochou toho gore.