Český název: Nehýbej se
Režie: Brian Netto, Adam Schindler
Rok výroby: 2024
Délka: 92 min
Země: USA
Hrají:
Kelsey Asbille … (Iris)
Finn Wittrock … (Richard)
Moray Treadwell … (Bill)
… a další
Iris po tragické smrti syna trpí depresemi a začíná uvažovat o sebevraždě. Vydává se proto do národního parku, kde má její syn provizorní památník, a hodlá skočit z útesu. V tu chvíli se však na místě objeví neznámý muž, který ji vyruší. Představí se jako Richard, začne vykládat o svém těžkém osudu a sebevraždu jí rozmluví. Když se však vrací k jejich autům, najednou Iris omráčí paralyzérem, sváže, posadí do svého auta a vpíchne jí paralyzující látku. Iris se však podaří uvolnit, napadnout Richarda a po nárazu auta do stromu utéct do lesa. Postupně však přestává mít nad svým tělem kontrolu a v patách má bezcitného psychopata/vraha, který si nemůže dovolit, aby mu utekla…
Další kousek z distribuce Netflixu, který však na rozdíl od mnoha ostatních stojí alespoň za trochu pozornosti. Nejen kvůli tomu, že se na jeho produkci podílel nejen Sam Raimi, ale jedním z mnoha výkonných producentů byl i náš Petr Jákl. Navíc tento lesní thriller se zoufalým bojem o přežití, nabízí i vcelku snesitelnou atmosféru, několik docela zajímavých momentů (pasáží) a jakžtakž slušné herecké výkony nejen ústřední dvojice. Ono se totiž v tomto příběhu moc postav neobjeví, ale i ty vedlejší si nevedly vůbec špatně.
A to bylo jen dobře, protože krajina, kde se natáčelo, byla sice pěkná, ale dost času zabere vzájemná konverzace mezi Iris a Richardem, no a po nárazu do stromu už sleduje jen zoufalý úprk pomalu „tuhnoucí“ ženy, které přestávají sloužit končetiny, přestává mluvit a nakonec jen sem tam škubne prstem či mrkne okem. S nutnou dávkou štěstí se jí však daří stále unikat, což u někoho může vyvolat posměšný úšklebek ve tváři. Padouch je jí stále v patách, ale do cesty se mu postaví právě několik postav (stařík Ben, policista), kteří mu to trochu znepříjemní. Jeho chování však bylo místy nelogické, protože měl hned několik možností se ženy zbavit. On si však s ní chtěl ještě pohrát a natáhnout trochu čas.
Právě díky tomu dostala atmosféra i několik impulsů/záchvěvů + trocha té brutality/násilí, aby se divák nezačal nudit. Ono totiž několik minut sledovat jen mrkající ženskou a popojíždění z místa na místo, to není žádné terno.
Samotný závěr už byl spíše z říše fantasmagorie tvůrců a reálnost dostala trochu na frak (chtěl bych vidět, jak člověk se svázanýma rukama dokáže doplavat na břeh z prostředku jezera). Ale tak mělo to v sobě i jisté poselství, že život má člověk jen jeden a byla by škoda ho zahodit. No a Iris dostala pořádnou lekci, aby si toho svého vážila a musela o něj bojovat. Na lepší jak průměrné ohodnocení to však nevidím.