Don’t Open Till Christmas (1984)

Český název: Krvavé vánoce
Režie: Edmund Purdom
Rok výroby: 1984
Délka: 86 min
Země: Velká Británie

Hrají:
Edmund Purdom … (Inspektor Ian Harris)
Alan Lake … (Giles)
Belinda Mayne … ( Kate Briosky)
Mark Jones … (Seržant Powell)
Gerry Sundquist … (Cliff Boyd)
…a další

Londýnem se plíží vánoční euforie. Lidé na poslední chvíli kupují dárky, děti píší psaníčka Santovi a Štědrý den je už za dveřmi. Jenže ne každý má tyto svátky rád! Mezi námi se najdou i tací, jenž tyto dny přímo nesnášejí a o tom je i tento příběh. Bezcitný vrah obchází ulicemi a zabijí každého falešného Santu napotkání. Policisté ze Scotland Yardu jsou bezradní, lidé začínají panikařit a ulice se pomalu naplňují rudou krví.

Tento britský slasher mírně zavání italským giallem, ale kvalitně je úplně někde jinde. Někteří fanoušci jej berou jako další vánoční pecku, ale v mých očích jde jen o podprůměrnou podívanou, kterou stačí vidět jednou. Jako hlavní příčinu bych ani neviděl v tom, že do režisérského křesla usedl známý herec Edmund Purdom, který si tak odbyl svou premiéru coby rejža, ale jeho mírná nezkušenost ukočírovat celý film byla citelně znát. A to i přesto, že si sám zahrál v hlavní roli. Jeho ostatní kolegové mu totiž zrovna dvakrát nepomohli.

Přitom atmosféra se alespoň zpočátku vezla na docela příjemné vlně. Stupňující napětí a každá další vražda přímo vybízeli k dobré podívané, jenže nepříliš vábivé mordy všechnu snahu poslali vniveč. Některé scény jsou skutečně vyvedené a určitě si pochvalu zaslouží, ale těch je zde jen poskrovnu. Převládají spíše ty laciné, z nich gumovitost smrdí na sto honů (viz. střep v oku). Místy až céčková podívaná rozhodně neuspokojovala mé potřeby a já se po čase začal mírně nudit. Scény, při nichž vrah bodá do svých obětí, zvládnou lépe i čeští amatéři. Podobně jsem to cítil i u stupidního chování některých obětí, ale tento nešvar je vidět snad v každém druhém filmu.

Ublížil bych však tomuto kousku a jeho tvůrcům, kdybych nevyzdvihnul alespoň některé pasáže filmu. Za nejvíce působivou považuji návštěvu netradičního muzea, kde jsem cítil největší grády co se napětí a atmosféry týče. Podobně na tom byla i scéna z WC, ale to je tak vše. Rozhodně to chtělo větší odvaz a především si více pohrát vrahovou postavou. Bohužel i zde pozorný divák odhalí maniakovu totožnost díky netrpělivosti tvůrců, kterou poznáte téměř na začátku a pak už jen sledujeme, kdy na to konečně kápne i sama policie.