Český název: Divadlo hrůzy
Režie: Joel M. Reed
Rok výroby: 1976
Délka: 91 min
Země: USA
AKA: Bloodsucking Freaks
Hrají:
Seamus O’Brien … (Sardu)
Viju Krem … (Natasha D’Natalie)
Niles McMaster … (Tom Maverick)
Dan Fauci … (Sergeant John Tucci)
Ernie Pysher … (Doctor)
Luis De Jesus … (Ralphus)
…a další
Co si lze myslet o filmu, jehož podstatou je zobrazit bizarnosti na ženách? Při sledování Bloodsucking Freaks jsem si vzpoměl na podobnou tvorbu od režiséra Jesse Franca. Ten se ale drží jakž takž v přijatelných mezích, ale Joel M. Reed bourá veškerá tabu. Tento jeho snímek je plný zvráceného násilí vůči ženám a kromě sado-masochismu ukazuje také scény nekrofilie a kanibalismu.
O co tedy jde? Jistý postarší pán, nazýván jako Mistr Sardu, vystupuje ve svém malém divadle a návštěvníkům předvádí scény mučení dívek. Krom Mistra je v divadle ještě jeho poskok Ralphus – debilně poskakující, debilně se šklebící a debilně vypadající debil. Obecenstvo je v přesvědčení, že se jedná pouze o brilantně provedené triky, avšak omyl. Děvčata na jevišti skutečně trpí a umírají. A trýznění obětí není ani tak pro diváky, ale hlavně pro tyto dva týpky, kteří mají v utrpení svých obětí zábavu. Připravte se na uříznutí dívčí ruky pilkou, vydloubnutí oka, probodnutí zápěstí nebo lisování hlavy. A mimo jeviště v zákulisí? Tam vše pokračuje mnohem hůř – gilotina, roztahování na kříži, nohy uříznuté motorovou pilou, smečka kanibalských žen, vysávání mozku brčkem…a nebo Sardusovy masochistické hrátky.
Po celou dobu sledování filmu jsem měl pocit, jakoby snad ani filmaři neměli k dispozici scénář. Stupidní dialogy, výkony herců – kteří vlastně ani herci nejsou – žalostné a do toho všeho primitivní záběry kamery. Co se násilnických scén týče, tak všechny jsou natočeny tak, aby zobrazily hlavně nahou holku. To, že uříznutá ruka je na první pohled ze dřeva, že kříž, který se má i s dívkou roztahovat, se neroztahuje (holka ale křičí jakoby ji na nože brali), useknutá hlava je umělá, už tvůrce příliš nezajímalo. Prostě maximální jednoduchost a amaterismus. A hudba ani není hudbou, ale pouze jakýmsi doprovodným zvukem.
Jedno uznání si ale Joel M. Reed zaslouží. A sice za scény, které do filmu vymyslel. Již zmíněné roztahování na kříži nebo uříznuté ruce by se ještě snést daly. Ale házet šipky do terče, který je namalovaný na dívčím zadku, vrtat do hlavy vrtačkou a následně brčkem vysávat mozek, pouštět elektrické výboje do prsou nebo provozovat orální sex s hlavou, která právě odpadla od gilotiny? To už hraničí se zdravým rozumem.
Bloodsucking Freaks nezaujme ani nepobaví (pokud nepočítám trapně natočené scény). Na druhou stranu ale ani nepobouří, protože veškeré násilí je natočeno tak nějak decentně a hlavní linie je zaměřena na nahotu. Nicméně hodnotím 0 %.