Režie: Jem Garrard
Rok výroby: 2024
Délka: 97 min
Země: Kanada
Hrají:
Khosi Ngema…(Kay)
Matthew Vey…(Riley)
Francis Chouler…(Pierce)
Alex McGregor…(Jessica)
Grant Ross…(novinář)
Nikita Faber…(Lara)
… a další
Kay se po smrti své matky nerozešla se svým otcem v dobrém a odešla z domu. Od té chvíle se potlouká se svým homosexuálním kamarádem Rileym a berou nejrůznější práce. Zrovna nyní pořádá miliardář Pierce se svou přítelkyní Jessicou párty, na které oba kamarádi pracují jako obsluha pro najatou cateringovou společnost. Když akce skončí, rozhodnou se schovat v domě a poté, co majitel a ostatní odjedou, hodlají v jeho honosném sídle strávit tajně nějaký čas. Riley si však odskočí na „rande“, a tak Kay zůstává v domě sama. K jejímu zděšení se však Pierce nečekaně vrací zpátky a poté, co se stává nechtěným svědkem omámení známého novináře, začnou vyplouvat na povrch děsivá tajemství tohoto místa i temná tvář jeho majitele. Zábava končí a nastává zoufalý boj o holé přežití…
Samotný námět nevypadal zpočátku zas až tak špatně, přestože z toho byla cítit ne zrovna originální zápletka. Podobně laděných kousků, kdy někdo tajně pronikne do neznámého sídla (ať už za účelem párty, krádeže, či jen ze zvědavosti) a jeho majitel tam ukrývá nějaké to tajemství, které bude nezvaného hosta či hosty následně hodně bolet), existuje již docela dost. Kanadská distribuce navíc moc kvalitních filmů netočí a nějak výrazněji nepomohlo ani to, že se natáčelo v JAR. Přesto jsem tomu hodlal dát šanci, přestože režisérka i většina z toho mála účinkujících pro mne byli celkem velkou neznámou.
Na první pohled ne zrovna dvakrát extra zabezpečený barák vypadal docela pěkně, následně se však z něj stane celkem důmyslná past. No důmyslná, hlavní hrdinka byla sice až moc hlučná a měla i docela štěstí, že se jí několikrát podařilo „oblbnout“ svého soka, ale ten taky zrovna moc inteligence nepobral – přestože patřil mezi svými za „extratřídu“. Hra na kočku a na myš občas připomínala spíše nechtěnou komedii a já se nad blbostí obou aktérů musel několikrát zlomyslně pousmát.
Pořád jsem tak nějak čekal, kdy se konečně nějak razantněji přitvrdí, ale o nějaký závratný nářez jsem tu nezavadil. Odhalení tajné laboratoře bylo sice fajn – pokusné lidské subjekty taky nevypadali špatně, ale kromě jednoho probodnutého hrudníku a výtahové scény se tu ničeho pořádného nedočkáme. Kečup v závěru do toho nepočítám. Přece jenom jsem čekal větší morbiditu nebo alespoň porci násilí. Herecké výkony taky byly na hodně průměrné úrovni, takže v konečném hodnocení nic, co bych musel někomu doporučovat. Ale vyložená ztráta času to není.