It: Chapter Two (2019)

Český název: To Kapitola 2
Režie: Andy Muschietti
Rok výroby: 2019
Délka: 165 min
Země: USA

Hrají:
Jessica Chastain … (Beverly Marsh)
James McAvoy … (Bill Denbrough)
Bill Hader … (Richie Tozier)
Isaiah Mustafa … (Mike Hanlon)
Jay Ryan … (Ben Hanscom)
James Ransone … (Eddie Kaspbrak)
…a další

Roku 2017 spatřila světlo světa jedna z nejočekávanějších Kingových adaptací posledních let: To. Film, který měl velice náročnou preprodukční cestu. Na scénáři se svého času podílel Cary Joji Fukunaga, který původně měl film i režírovat. Natáčet se měl v New Yourku a Pennywise hrát Will Poulter. Jak víme, nic z toho se nestalo. Warneři potřebovali šetřit. Film se proto přesunul do maloměsta, režie byla přiklepnuta Andymu Muschietti (tehdy režisér průměrné Mama) a Pennywise si zahrál Bill Skasgård, který se ve finále o tuto roli popral s Hugo Weavingem. Výsledkem byl skvostný film, který umě kombinoval hororový žánr s dramatem typu Stůj při mně. Spokojení byli diváci i čtenáři Kingovy knihy, která patří k biblím moderního literárního hororu.

Sám jsem byl z prvního To nadšený. A budu se s Sharkamelitou hádat, pokud s tím nebude souhlasit. Přesně takto jsem si představoval knižní příběh při jeho četbě. Tedy jako drama o přátelství, které vzniklo jako odpověď na nadpřirozené zlo, představované Pennywisem, tak na lidské zlo (často stejně strašlivé), které si každé z dětí prožívá zvlášť.

První film se věnuje půlce celého příběhu. Dětské části. Bylo jasné, že tedy druhý příběh bude o dění, které následuje 27 let poté.

Zcela upřímně, bál jsem se. Měl jsem strach z toho, co už se jednou zvrtlo v katastrofu. Roku 1990 natočil Tommy Lee Wallace dvoudílný TV film, který byl též převyprávěním knihy To. První film byl minimálně dobrou podívanou. Druhý ale dopadl zcela opačně. A to nejen pro špatné herecké výkony v několika důležitých rolích a výraznému podfinancování. Důvod byl i v adaptaci samotné. Dospělá pasáž, ve které se dospělí vracejí zpět jen proto, aby si vzpomněli a ukončili to, co si mysleli, že zastavili, není dějově nijak nosné téma. King to při psaní knihy věděl, proto minulost a přítomnost rozkouskoval a vzájemně do sebe promíchal a propojil. Film ale takto vyprávět nešlo.

Nacházíme se tedy v Derry po 27 letech od konce prvního filmu. A další období krmení začíná. Z party Smolařů zůstal v prokletém městě pouze Mike. Postižený tím co ví. Svolává proto své staré přátele, aby splnili, co slíbili. Zápasit přitom budou nejen s bytostí toužící po odplatě, ale i se svou vlastní pamětí.

Casting, vizuální efekty, herecké výkony, kamera a hudba, to jsou silné stránky druhého filmu. Zde se na ničem nešetřilo. Režisér dostal volnou ruku a scénárista Gary Douberman už nebyl ve psaní limitován předchozími verzemi scénáře. Bohužel. Limity totiž potřeboval.

To: kapitola 2 je větší a delší. O půl hodiny delší! A nutno podotknout, že právě délka kvality tohoto díla stahuje dolů.

Nejvíce za nabobtnání časové délky filmu můžou pasáže navracející děj zpět do dětských let. Tvůrci si logicky odvodily to samé, co jsem napsal výše. Dospělá část příběhu není tak zajímavá. A proto bylo rozhodnuto poskládat příběh druhého dílu více tak, jak je napsaná i kniha. Tedy s přeskakováním jednotlivých časových linií. Bohužel ale jde o vatu, která příběh nikdy nikam neposune. Naopak, vyvolává otázky ohledně prvního dílu a snad i nabourává jeho logiku.

V dospělé pasáži jsou Smolaři nucení si vzpomenout na to, co zapomněli. A aby si vzpomněli, dochází k rozhodnutí rozdělit se. Jedno z nejpoužívanějších hororových klišé. Od té chvíle je vám jasné (a nemusíte být čtenářem knihy), co bude následovat. Nic vás nepřekvapí, maximálně vás tu a tam nějaká hororová scéna potěší svým odkazem na Carpenterovu Věc, Kingovu knihu, nebo první část filmu. Pak přijde opětovné a zase očekávané spojení a finální souboj s To. A to je v podstatě vše.

To: kapitola 2 je jako povídkový příběh o nočních můrách. Se skvělými hereckými výkony (Bill Hader si všechny scény krade pro sebe!), dobrými hororovými scénami, ale bez dramaturgického uchopení, které by tomu celému dalo podobně kvalitní ucelený háv jako prvnímu filmu. Tragédie to rozhodně není. Příběh se uzavře, postavy projdou vývojem, ale vše na příliš dlouhé cestě plné odboček a vaty. Cestě, která není ani moc chytrá a ani tolik hravá (škoda, že se na scénáři už nepodílel Fukunaga). Když konečně stanu v cíli a vidím běžet závěrečné titulky, nepocítím touhu pustit si to znova. Přesto ale ve mně převládají kladné pocity. Nejsou tak čisté jako u první části, ale ohled na ně beru. Proto, pokud jste fanoušky Stephena Kinga, To, děsivých klaunů a hlavně prvního filmu a knihy, určitě si kapitolu dvě pusťte. Vy ostatní možná sáhněte po jiné žánrovce.