Režie: Michael Cooney
Rok výroby: 2000
Délka: 91 min
Země: USA
Hrají:
Scott MacDonald … (hlas Jacka Frosta)
Christopher Allport … (Sam Tiler)
Eileen Seeley … (Anne Tiler)
Chip Heller … (Joe)
Marsha Clark … (Marla)
David Allen Brooks … (agent Manners)
… a další
Rok po hrůzných svátečních událostech se policista Tiler ubírá se svou ženou a přáteli na tropický ostrov. Hodlá strávit letošní Vánoce netradičně a zbavit se své posedlosti vraždícím sněhulákem Jackem Frostem, za kterou sklízí všude jen posměch. Něco se však děje. Na ostrově začíná přibývat podezřele známých úmrtí. I přes správcovy výmluvy a snahy zachovat klid a vtip je Samovi jasné, že jeho někdejší soupeř je zde. A není sám.
Sympatický sněhulák se smyslem pro velmi černý humor se vrací a rozehrává další karetní partii, v níž neváhá proti Tilerovi použít i esa schovaná v rukávu. Rozšiřuje svůj tým, jeho protihráči zůstávají od minulého dílu takřka ve stejné složení. Přibylo jen několik desítek nových potencionálních obětí. Způsoby jejich likvidace jsou typicky Frostovsky vynalézavé, krvavé a legrační, s přibývajícím počtem mrtvol však poněkud všední.
Právě legrace a komika zde roztahují své působiště na úkor děsu a hrůzy. I když může na malý moment dojít k rozhoupání divákova žaludku, rozechvělá bránice jej uvelebí zase zpět. Ani první díl si na nic nehrál a vřele si potřásal pravící s humorem až parodií. Tato tendence v pokračování vygradovala do nápadné podobnosti se starším stájovým kolegou Critters. Malí sněhuláčci jsou stejně kulatí, roztomilí, stejně velcí, nebezpeční a řádivě zaměření. Chtěli byste je mít doma, respektive vaše děti by si to přály, ale nikoli bez klece.
Těch malých potvůrek, jež jsou samozřejmě vystaveny pokusům o likvidaci, je později pozorovateli líto, a tak nemá daleko k slzám, které roní samotný Jack Frost. V dané scéně nelze přesně určit, zda se ze strany tvůrců jednalo o nadsázku, či skutečnou emocionální vložku. Je totiž vskutku vydařená a pokud divák nefandil Frostovi až doposud, od okamžiku, kdy chová v náručí své zkázou postižené dílo a pronáší zásadní hlášku „Now its killing time“, začne. Jack Frost je totiž jeden z těch (neustále hláškujících a nadržených) záporáků, kterým se prostě musí fandit. Tím více, čím stupidnější oběti jsou jim filmaři kladeny do cesty.
Po vizuální stránce je Frost ukázkou technicky místy až příliš realistických gore efektů, na druhé straně je zase veškerou možnou kombinací počítačové animace variabilních kvalit a maňáskového loutkářství. Jackovi trochu škodí skutečnost, že má jeho zevnějšek k podobě sněhu daleko. Což jsou další důkazy toho, že by nikdo neměl brát Frosta vážně.
Druhý Jack Frost pokračuje v jedničkou započaté linii černo-humorné zábavy (v žádném případě se nejedná o stupiditu), která sice není pro všechny, ale tu svoji polovinu dokonale uchlácholí a neposkytne jí mnoho prostoru k přemýšlení o tom, jestli nebyl náhodou první díl lepší.
Super filmeček s černým humorem. Takové mám rád.