Český název: Pevnost
Režie: Michael Mann
Rok výroby: 1983
Délka: 96 min
Země: USA
Hrají:
Jürgen Prochnow … (Kapitán Woermann)
Gabriel Byrne … (Major Kaempffer)
Ian McKellen … (Dr. Theodore Cuza)
Scott Glenn … (Gleaken Trismegestus)
Alberta Watson … (Eva Cuza)
…a další
Režiséra Michaela Manna asi nemusím dlouze představovat. Stačí vzpomenout na jeho opusy Poslední Mohykán, Nelítostný souboj i Collateral a všem musí být jasné, kam ho zařadit. Ne vždycky se mu ovšem dařilo. Úsloví „začátky jsou těžké” se potvrdilo i v jeho případě, zvláště když musíte být rádi za každý finanční prostředek a materiál, který v tomto případě představovala stejnojmenná kniha od F. Paula Wilsona.
Spisovatel údajně osobně filmovou Pevnost poplival a asi se není čemu divit. Mann totiž natočil béčko jako hrom, které se sice tváří vážně, ale v jádru je směšné až běda. Příběh je situován do roku 1941, tedy do druhé světové války. A právě nacisté mají za úkol obsadit podivnou stavbu v rumunských horách. V té se ovšem uvolní zlá síla, která německé vojáky vraždí. Režisér se ovšem nespokojil jen s touto partou a tak do Karpat spěchá ještě židovský historik se svou dcerou, tajemný cizinec z Řecka a posily přivádí nelidský major Kaempffer. Tajemné zlo má tedy z čeho vybírat.
To ale bohužel není záruka toho, že se u Pevnosti budete bavit – tedy v tom hororovém smyslu slova. Atmosféra a napětí totiž neodpovídají dnešnímuu standartu, ale dokonce ani standartům 80. let. Najde se zde několik pěkných okamžiků, ale to je tak asi všechno. Tvůrci spíše využívají různých vizuálních laskominek, která jsou odrazem začátku osmé dekády, které ale nedokáží zastínit fakt, že Mann do našeho žánru jednoduše nepatří.
Když ovšem není bestie na scéně, Pevnost celkem slušně funguje. Dialogy mezi několika různorodými charaktery jsou snesitelné, někdy dokonce hádka majora a kapitána přeroste do fylozofických výšin, které však vedle často viděného démona působí nepatřičně. Skoro by se chtělo říct „zrušte ho” a máte z toho další válečné drama. Na druhou stranu – ten démon tady je a i přes určitou směšnost dnes vyvolávající, si může fanoušky osmdesátek získat. Dokonce se po celý film jaksi vyvíjí a mění podobu.
Co se ještě povedlo krom efektů? Herci jsou rozhodně slušní a hrají skoro o život. K radosti své jsem ve dvou větších úlohách rozpoznal známé herce – roli fanatického majora si střihl Gabriel Byrne, židovského doktora Ian McKellen – a oba mě svou přítomností potěšili. To se ale rozhodně nedá říct o hudbě, která byla velmi zvláštní. Mann chtěl být totiž moderní a tak do Pevnosti nasadil elektroniku od (pro mě neznámé) německé skupiny. Výsledek někdy trhá uši, jindy dokáže naopak scénu dobře podbarvit. Zkrátka je polovičatá jako celý film.
Hororům obecně se většinou vytýká celková nedotaženost a Pevnost není vyjímkou. Divákovi nejsou prozrazena pravidla hry a občas prostě jen kouká, co se to na obrazovce vůbec děje. Jakou silou vládne záhadný cizinec? Jakou silou vládne démon? Má ten předmět, který poutník drží v ruce něco společného se světelným mečem ze Star Wars? Asi to trošku přeháním, ale takové otázky mohou nastat, byť je mi jasné, že u béček se to toleruje a přechází relativně snadno.
Pevnost dnešní hororáře neuspokojí, ale milovníkům starších technik by alespoň průměrně stačit mohla. Je to nedotažené, nevysvětlené, takřka bez napětí, stejně tak neobvykle podané, zábavně hloupé, přestřelené a kouzelné, zkrátka osmdesátkové (sex nemůže chybět). Do dějin žánru se to nezapsalo, ale nejspíš ani nezpůsobilo větší škody.