Český název: Voodoo: Umění ďábla
Režie: Tanit Jitnukul
Rok vydání: 2004
Délka: 96 min
Země: Thajsko
Hrají:
Arisa Wills … (Nan)
Supakson Chaimongkol … (Boom)
Krongthong Rachatawan … (Kamala)
Tin Settachoke … (Prathan)
Somchai Satuthum … (Danai)
… a další
Tanit Jitnukul je thajský režisér, který už roku 2000 vcelku úspěšně prorazil filmem Krvavá legenda Bang Rajan. Ústřední motiv tohoto filmu, totiž: “obrana siamských vesničanů proti barmské armádě” se fakticky velmi rychle zvrhne v krvavá jatka. U evropského diváka film uspěl a Jitnukul dostal proto možnost zdokonalovat svůj talent pro nechutnost na dalších filmech, které následně čekal export z Thajska směrem na západ.
Coby vhodný motiv pro svůj hororový film z roku 2004 si Jitnukul zvolil voodoo. Zápletka je dosti prostá – dívka krátce po románku s úspěšným podnikatelem zjistí, že je těhotná, a rozhodne se, že z něj pro sebe a pro své nenarozené dítě dostane peníze a zajistí si tak pohodlný život. Muž jí sice vypíše šek, nicméně poté, co jej dále vydírá, začne k ní být fyzicky hrubý a pustí na ni dokonce i několik svých přátel. Budoucí matka se po tomto incidentu rozhodne svému bývalému milenci pomstít – a to nejen na něm, ale i na jeho rodině.
Je zřejmé, že tomuto filmu schází detektivní rozměr – kdo vraždí, je divákovi (nikoliv však potenciálním obětem) jasné po celou dobu a jediné “napětí” tak spočívá v tom, kdo umře a kdo přežije. Bohužel – mně osobně to bylo nejméně od poloviny filmu jedno.
Přesto, že dějová linie není nikterak náročná na pochopení, režisér ve spolupráci se střihačem se ji zřejmě pokusili “umělecky a akčně” ozvláštnit, výsledkem čehož je změť na sebe nenavazujících scén, které často nesouvisí ani časově, ani jinak. Mimoasijský divák má vše ještě těžší proto, že mu šikmooké tváře poněkud splývají a jména plynou jedním uchem dovnitř, druhým ven.
Já nejsem odborník na thajská náboženství, stejně jako nerozumím voodoo ani kultuře jihovýchodní Asie, ale způsob, jakým byly tyto aspekty tamního života banalizovány (předžvýkány pro západního diváka?) mě mírně rozčiloval. Navíc se to ve filmu hemží duchy, šamany a zaříkáváním, což z něj dělá pohádkovou frašku.
Tolik k tomu horšímu, co Umění ďábla nabízí... A pozitiva? Thajky jsou velmi, velmi krásné.