Scénář a režie: Andrés Baiz
Rok výroby: 2011
Délka: 92 min
Země: Španělsko / Kolumbie
Alternativní názvy: Bunker / Hidden Face, The
Hrají:
Clara Lago … (Belén)
Quim Gutiérrez … (Adrián)
Martina García … (Fabiana)
María Soledad Rodríguez … (Mesera)
Marcela Mar … (Veronica)
… a další
Dirigent Adrián pobývá pracovně v Bogotě, kde si pronajal spolu s přítelkyní Belén velký osamělý dům. Belén však jednoho dne zmizí a Adrian nachází náhradu v servírce Fabiene. Ta se k němu dokonce nastěhuje, ale nový domov ji znervózňuje. Snad jen ona slyší podivné zvuky, jejichž původ nezná, a netuší, zdali je to dílo její představivosti, ducha či nového partnera.
Snímek La Cara oculta jde na diváka šikovně. Tak jak se na poctivé drama sluší a patří, nechávají si autoři v první polovině hezky připravit půdu, aby následný twist dokonale zapůsobil a sjednotil veškeré dějství do jednoduché, ale rozhodně účinné formy. Prozrazovat zápletku samozřejmě nehodlám – dodám jen, že se mi líbila ta rafinovanost, se kterou neznámý režisér Andrés Baiz zdatně konkuruje špičkám žánru. (Tady u mě mimochodem kraluje David Fincher a jeho Zmizelá).
La Cara oculta není natolik existenciální a tíživá jako mnou výše zbožňovaný loňský hit, ale jelikož v ní mají větší prostor ženské hrdinky, něco o povaze “dívčích srdcí” tu rozhodně najdete. Španělské herečky jsou navíc poměrně přesvědčivé a nahoty se nebojí. Atmosféra zmaru v druhé půlce v klidu smaže trochu té nezbytné červené knihovny, protože Španělé jako jedni z mála dokážou – anebo je to jen pocit z poslední doby – vtlačit své vize do příjemné hodiny a půl.
