Mama (2013)

Český název: Mama
Režie: Andres Muschietti
Rok výroby: 2013
Délka: 100 min
Země: Španělsko / Kanada

Hrají:
Jessica Chastain … (Annabel)
Nikolaj Coster-Waldau … (Lucas/Jeffrrey)
Megan Charpentier … (Victoria)
Isabelle Néllisse … (Lilly)
Daniel Kash … (Dr. Dreyfuss)
… a další

Za sebe přiznávám, že producentskou paži uznávaného Guillerma del Tora vyhlížím vždy s radostí. Pod jeho dohledem vznikl třeba Sirotčinec (2007), Splice (2009) nebo Nebojte se tmy (2010), kteréžto filmy i přes zdánlivě klasické náměty vždycky oplývali jistou svěžestí, zajímavými tvůrčími postupy a řemeslnou zručností, jenž horory z širší distribuce postrádají. Proto je trochu smutné, že ani jeden z nich nedosáhl kýženého vrcholu a nestal se „něčím víc“. To všechno dokonale platí i pro snímek Mama.

Sledujeme zde osud dvou děvčátek, které v divočině celých pět let opatruje duch. Když jsou opětovně vráceny do civilizace a svěřeny do péče starostlivého strýce Lucase a jeho přítelkyně Annabel, je ovšem čím dál jasnější, že si sebou přivedli i svou imaginární kamarádku, kterou nazývají familiérně Mama. A zápletka je na světě. Přichází první strašení, první nehoda, další strašení, pátrání po tajemné minulosti a velkolepý závěr. Čte se to hezky, ale výsledek není tak jednoznačný.

Režisér a scénárista Andres Muschietti, který stojí za snímkem i coby autor stejnojmenného kraťasu z roku 2008, se jeví jako schopný realizátor. Scénám nechybí nápaditost, lekačky jsou slušně načasované a dobře načrtnutý příběh se může odebírat různými směry. Bohužel žádný směr, kterým se autoři pustí, není stoprocentní. Třeba linie s psychologem, který případ sleduje, je utnuta jeho amatérským vystoupením v domě, kde děti se svým duchem žili. Postava Lucase je pak zhola zbytečná – představuje jen psychickou vzpruhu pro Annabel, pro niž je starost o děti spíše nuceným zlem.

Ale ani ty děti vlastně nevědí, na jakou stranu se postavit – závěrečné souboj o jejich osud, v němž figuruje CGI verze ježibaby a hlavní hrdinka, je proto docela krkolomný. Na jednu stranu netradiční a epický, ale i natahovaný a těžko uchopitelný. A to je vlastně charakteristické pro všechny složky filmu, o některých klišé nemluvě – nechybí blikající světla ani populární zvířátka.