Martyrs (2008)

Český název: Mučedníci
Režie: Pascal Laugier
Rok výroby: 2008
Délka: 97 minut
Země: Kanada/Francie

Hrají:
Mylène Jampanoï … (Lucie)
Morjana Alaou … (Anna)
Catherine Bégin … (slečna)
… a další

Zmlácená dívka utíká po silnici v opuštěném průmyslovém komplexu a křičí. O patnáct let později ona dívka jménem Lucie postřílí právě snídající rodinu. Je přesvědčena, že právě oni byli jejími trýzniteli, kterým jako malá unikla. Vzápětí do honosného domu přijíždí i Anna, Luciina jedniná kamarádka, a brutální jízda plná jekotu, mrzačení a chlístanců krve může pokračovat.

Atmosféra hustá jako ranní mlha, kamera neštítící se naturalisticky pojatého násilí, ne zrovna jednoznačný příběh korunovaný často dost hloupou pointou. To jsou hlavní atributy francouzských hororů posledních let a Mučedníci do této škatulky zapadají skoro dokonale. Jen s tím rozuzlením se tentokrát tvůrci vytasili poněkud dříve.

Film je v podstatě rozdělen do dvou částí. V té první divák zmateně tápe a s hrůzou sleduje počínání hlavních aktérek. Tento úsek je koncipován tak, aby vás takříkajíc tahal za nos. Na výbornou se daří udržovat vás v nejistotě nad tím, jak to vlastně celé dopadne. Halucinace? Schizofrenie? Duchové? Zrůdné pokusy na lidech? Přiznávám, hráli si se mnou jako kočka s myší, ale vůbec jim to nemám za zlé. Ten pocit nejistoty byl vlastně vedle atmosféry a ultranásilných scén tím hlavním, kdo směle vykukoval a spolehlivě udržel mou pozornost alespoň do druhé části. O něco podobného se pokusil snímek Ďáblova cesta z roku 2006. Tam ale ustavičné veskrze debilní glosování děje hlavním (anti)hrdinou a celkově průhledná story poslaly veškerou působivost k šípku.

Po skvělé první části se film převalí do té druhé. Jsou nám odhaleny všechny trumfy a i přes to, že fyzický a psychický teror, jemuž je jedna z dívek vystavována, dál spolehlivě děsí, jaksi už se vytratilo kouzlo první půle. V závěru už nečeká žádný zvrat, jen malá katarze, která je jen určitým zakončením tohoto krvavého maratonu.

Francouzi umí, o tom není pochyb. Jejich horory sledujete ze zatajeným dechem i mírným pocitem studu, že se vám vlastně tohle „násilnické porno“ vlastně líbí. Občas na vás v některých scénách vykouknou povědomé motivy – zabití zdánlivě nevinných lidí už bylo zpracováno několikrát (mj. i v jednom díle knižních Stop hrůz), ženské monstrum citelně připomíná krvavější verzi Kayako z Nenávisti, žena ve sklepení zase příšery ze Silent Hillu či Resident Evilu, jeden okamžik mi dokonce evokoval Spielbergův Minority Report. Věřím, že podobností s dalšími filmy nebo knihami by se našlo daleko více, ale režisér s těmito vypůjčkami nakládá opravdu dobře.

Upřímně jsem docela rozčarovaný. Ačkoli tomu ještě nemohu uvěřit, nechal jsem se zlákat všemi těmi řečmi o omdlévajících lidech během projekce či odchodu jistého producenta ze sálu už po několika minutách filmu. Těšil jsem se jak malé děcko na Štědrý den. A podobně jako to mrně, když pod stromkem nenajde svůj vytoužený dárek, byl jsem i já dost zklamaný. Není to špatný film, ale z velké části nesplnil to, co jsem očekával. Někdy má hold přehnaná publicita negativní dopad pro diváka (nikoli však pro kapsy producentů).

Všechno to násilí mi připadalo dost samoúčelné, vlastně celá premisa snímku je postavena hlavně na tom, že se mají odvíjet jen ty nejnechutnější věci bez jakékoli možnosti vydechnoutí. K tomu nabádá už samotný nápad s martyry a mě to trošku připomnělo sérii Saw, kde děj hraje druhé housle explicitnímu násilí.