Monster Dog (1984)

Režie: Claudio Fragasso
Rok výroby: 1984
Délka: 84 min
Země: Španělsko / USA / Portoriko
Další názvy: Leviatán, The Bite

Hrají:
Alice Cooper … (Vincent)
Victoria Vera … (Sandra)
Carlos Santurio … (Frank)
María José Sarsa … (Marilou)
Pepita James … (Angela)
… a další

Po temných a krvavě rudých titulcích přichází… videoklip. Alice Cooper zde vystupuje jako Vincent (mimochodem pod svým civilním jménem), popová hvězda, přijíždějící po skončení písně do rodného města natočit zase další video. Po cestě potká se svými přáteli šerifa, který ho zná z dětství, jejich setkání je však mrazivé. Jsou varováni před zdivočelými psy a informování o několika úmrtích v oblasti v poslední době. Vše umocňuje prázdný dům, kde na ně měl někdo čekat. Na scénu vstupuje vytí, potrhaný starý muž, který nahání dívky, banda ozbrojenců, která chce v době kdovíco, temné tajemství Vincenta a něco, co asi nebude normální pes. Jak daleko jsou od pravdy zmínky všech o vlkodlakovi?

„Někdy jsem James Bond, někdy Billy Kid, někdy se cítím jako Sherlock Holmes, někdy chci být Jack rozparovač,” zpívá se na začátku. Je to pravda. Můžete se připravit na to, že vás Cooper ani v jednom okamžiku nepřesvědčí o tom, že je tím, čím se dělá. Nejprve vypadá jako obyčejný hospodský Lojza, následně je to starými duchy pronásledovaný a zbědovaný muž, aby se poté nalíčil a stal se rockovou hvězdou, která nakonec s puškou v ruce nemilosrdně zúčtuje s vetřelci. Podob má Cooper ve filmu mnoho. V každé je dokonalý. Má ostatně s jevištěm své zkušenosti. Škoda, že jich několik nepropůjčil svým hereckým kolegům a kameramanovi. Některé další výkony spolu s nepříliš povedenými záběry na věrohodnosti nepřidají.

Scénář je klasický. Několik lidí se sejde v domě, okupovaném vzteklými psy. Jsou rozděleni na dva tábory a minimálně jeden z nich není tím, čím se zdá být. Je to však natočeno s takovou bravurou (alespoň většinou), že výsledný dojem je více než příjemný. Atmosféra je neskutečně potemnělá. Všude tma a modrý kouř, hustá mlha, hudba krásně psychedelická, samozřejmě po způsobu Cooperových prvních nahrávek. K tomu 2 jeho písně.

Kolem Coopera se celý můj zážitek z filmu točí. Připadal jsem si totiž, jako kdybych se díval na nějaký jeho koncert, ovšem bez písní. Způsob zpracování ve mě vyvolal dojem, že jde o exhibici a rozvinutí jeho koncertního umění do filmové podoby. Kdo jej někdy viděl alespoň na videu, nejlépe starším, ví, o čem mluvím. O stupňování určité „mlhovité” atmosféry v rámci nějakého příběhu v divadelním stylu, s působivými efekty. Ty jsou zde zastoupeny jednou celkem vkusnou proměnou v netvora (s Cooperovskými doprovodnými pohyby) a velmi dobře ustřelenou hlavou. Kdo by však od názvu čekal neskutečné běsnění příšery, bude zklamán. Film je mixem několika žánrů, z nichž až zrak přechází, stejně jako z Cooperových vystoupení.