Scénář a režie: Juanra Fernández
Rok výroby: 2013
Délka: 74 min
Země: Španělsko
Anglický název: For Elise
Hrají:
Ana Turpin … (Elisa)
Ona Casamiquela … (Ana)
Luisa Gavasa … (Diamantina)
Jesús Caba … (Alex)
Sheila Ponce … (Úrsula)
…a další
Studentka Ana nemá peníze na školní výlet a tak se uchází o práci chůvy. Problémy nastávají ve chvíli, kdy pochopí, že starat se o Elisu bude muset proti své vůli nepřetržitě. Zcela paralyzovaná musí sledovat, kterak se z ní stává živá hračka v morbidní rodině, jež pro ránu kladivem nejde daleko. Může takovou hru hrát nebo se pokusí o útěk?
Para Elisa má na filmových databázích po prvních hodnotících nepříjemně nízký rating. Udivilo mě to, protože po zhlédnutí jsem byl spokojen takřka na úroveň australského The Loved Ones (2009), kde měl snad ještě děsivější osud připravený student Brent. Podle mě se i tomuto snímku podařilo vyvolat onu krutost a beznaděj (“když ti maminka zlomí nohy, neodejdeš!”), i když je pravda, že ty největší krutosti jsou mimo záběr.
Většina děje si vystačí s jedním bytem, druhá linie sleduje Anina přítele Alexe, který se pokusí o záchranu. Para Elisa nabídne několik pěkných twistů (snad jen ta její přítelkyně ve vaně je trochu WTF!?) a kvůli mrzké stopáži je její tempo nadprůměrné. Proto je škoda, že se debutující španělský režisér Juanra Fernández nepokusil ještě víc pohrát s finišem, který je jednoduše useknutý v tom nejlepším. (No zkrátka, ještě něco jako “pomsta” či příjezd “těch blbejch policajtů”, by prospělo celkovému vyznění).
Kdo si bude chtít rýpnout do logiky některých prvků, terč si jistě najde. Pro mě představuje Para Elisa milé žánrové cvičení, které poměrně intenzivně v rámci jedné noci zosobňuje psychologický teror. Mě to chutnalo.