Paura nella citta dei morti viventi (1980)

Český název: Páter Thomas
Režie: Lucio Fulci
Rok výroby: 1980
Délka: 93 min
Země: Itálie
Alternativní názvy: City of the Living Dead, The Gates of Hell

Hrají:
Fabrizio Jovine … (Father William Thomas)
Christopher George … (Peter Bell)
Catriona MacColl … (Mary Woodhouse)
Carlo De Mejo … (Gerry)
Antonella Interlenghi … (Emily Robbins)
Giovanni Lombardo Radice … (Bob)
Daniela Doria … (Rosie Kelvin)
Michele Soavi … (Tommy Fisher)
a další…

Dunwich. Malé, klidné městečko, postavené na troskách Salemu. Ovšem klidné do té doby, než se oběsí místní farář William Thomas, čímž otevře bránu do pekel. Mrtví začínají povstávat z hrobů a hodlají ovládnout svět. To vše viděla při spiritualistické seanci Mary Woodhousová a následkem toho upadla do komatu. Pro své okolí je však mrtvá a naneštěstí se probírá až v útulné rakvi. Ještě, že se ve stejnou dobu motá po hřbitově místní novinář Petter Bell, který uslyší její křik a stačí jí včas zachránit. Bránu do pekel je třeba zavřít před dnem všech svatých a proto se oba neprodleně vydávají do Dunwiche, aby se pokusili Thomase zastavit.

Nesměl by to být Lucio Fulci, aby se zde nevyskytovaly zombie a pořádné gore efekty. Pár zombíků tu sice je, ale pouze okrajově. Neživí se mozky a místo klasického plížení pět metrů za hodinu se s hromovým prásknutím teleportují. Svým chováním připomínají přízraky a vůbec celý film je spíš duchařina (což v tomto případě vidím jako klad). Jak už je napsáno výše – zombie se neživí mozky, ale místo toho je obětem doslova vymáčknou z hlavy. Dál se o ně už nezajímají. Otec Thomas má jako hlavní záporák mnohem větší moc a své oběti likviduje pouze svou psychickou silou. Jako příklad bych uvedl jednu z nejslavnějších scén, kdy svým pohledem donutí jednu dívku vyzvracet své vlastní vnitřnosti. A na červech se také nešetří. Je jich tu opravdu MNOHO.

Co se samotných gore efektů týče, tak jsou sice na velmi slušné úrovni, ale není na nich, jak bývá u Fulciho zvykem, stavěný celý film (výrazné plus). Často bývá Fulcimu vyčítán nulový scénář, nelogičnosti a zejména pasivita obětí (jako například v The Beyond). Ty by se totiž za normálních okolností zběsile bránily a zmítaly. Jenže to by mělo za následek nepřehledný záběr a Fulcimu šlo vždy spíše o detaily. U City of the Living Dead není co vyčítat. Protože, když Vás někdo paralizuje pouhým pohledem, nebo Vám ve vteřině rozdrtí lebku, tak toho moc udělat nestačíte. Takových scén je cca pět, ale víc jich ani není potřeba. Zbytek doplňuje výborná atmosféra a napětí. Vpodstatě jsou zde skloubené gore efekty s duchařským příběhem a já myslím, že povedeně.

Věci, které bych vytkl, jsou celkem dvě. Za a) Pro mnohé kultovní scéna s vrtákem, který projíždí hlavou dosud žijící oběti. Nechápu co je na ní kultovního, když se nabízejí mnohem lepší scény a hlavně vůbec nesouvisí s okolním dějem, příběhem…no prostě je tam přebytečná. A za b) Závěrečný boj v kryptě, který je zbytečně uspěchaný. Jedno bodnutí křížem a konec. Věcí na kritiku by se našlo víc, ale já nejsem takový detailista, abych kvůli tomu zatratil celý film.

Celkově vzato patří City of the Living Dead (aspoň podle mého názoru) mezi to nejlepší co Lucio Fulci natočil. Dnes by mnozí tomuto dílku nedali ani 50%, jenže já nemohu hodnotit skoro třicet let starý film z dnešního pohledu. Musím vzít v potaz to, jaké mají režiséři možnosti dnes a jaké je měli před třiceti lety.