Phantom of the Opera, The (1962)

Český název: Fantom opery
Režie: Terence Fisher
Rok výroby: 1962
Délka: 84 min
Země: Velká Británie

Hrají:
Herbert Lom … (The Phantom/Prof. L. Petrie)
Heather Sears … (Christine Charles)
Edward de Souza … (Harry Hunter)
Michael Gough … (Lord Ambrose d’Arcy)
Thorley Walters … (Lattimer)
… a další

Premiéra představení Johanky z Arku v Londýnské opeře dopadne katastrofálně. Již samotné přípravy provázely podivné komplikace, ale nyní zemře člověk přímo na jevišti a hlavní hvězda Maria se poté psychicky zhroutí a odmítne dále vystupovat. Šéf souboru Harry Hunter se vše snaží vyřešit nalezením nového talentu, ale to nelibě nese majitel Lord Ambrose, který musí mít vše pod svou kontrolou a nemá rád, když někdo dělá něco za jeho zády. Pro titulní roli je vybrána mladá talentovaná dívka Christine, která do té doby pracovala v souboru jako sboristka. Ta se však musí kromě výhrůžek a uhánění od Lorda Ambrose popasovat i s tajemným mužským hlasem, který před ním dívku varuje. Nikdo nemá ani tušení, že pod operou existuje podzemní komplex, který si za své útočiště vybral tajemný muž s maskou na obličeji. Ten kromě toho, že je velkým milovníkem operní hudby, touží pomstít staré křivdy, které na něm byly před časem spáchány.

Tohle bylo mé třetí setkání filmové zpracování románu Gastona Lerouxe, které jsem měl možnost vidět a bohužel musím říct, že klasika z roku 1925 je stále nejlepší. Byl jsem hodně zvědavý, jak se s tím popasuje zřejmě nejvytíženější režisér studia Hammer Terence Fisher. Přestože to nedopadlo vyloženě špatně, přece jenom očekávání bylo mnohem větší. Netradiční způsob zpracování známého příběhu byl na jednu stranu velmi zajímavým tahem, nicméně si myslím, že na druhou stranu ona jalovost tomu ublížila asi nejvíc. Tedy hlavně z pohledu milovníka hororového žánru. Přece jenom dávám přednost ponuřejší atmosféře.

Tím však rozhodně nechci říci, že by zdejší atmosféra byla vyloženě špatná. Byla prostě jiná, než jsem byl zvyklý u předešlých Fantomů. Dramatických scén tu bylo k vidění docela dost, dokonce dojde i k několika úmrtím, ale přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že ze scénáře cítím jistou naivitu. Zvláště co se minulosti samotného Fantoma týká, požáru tiskárny a následného úkrytu ve stokách. Přestože mě studio Hammer vždy uchvátilo svými nádhernými kulisami, kostýmy (tady tomu nebylo jinak), tak Fantomův úkryt byl tentokrát trochu odfláknutý. Tedy ve srovnání s jinými filmy. Abych ovšem jen nehanil, je tu i celá řady pozitivních prvků, které určitě stojí za pochvalu.

Především pak herecké obsazení nebylo vůbec špatné. Herbert Lom sice nedostal tolik prostoru, kolik by si zasloužil, ale své role se zhostil velice dobře. Na rozdíl od svých předchůdců zde však Fantom nebyl ani tak vykreslován jako zrůda, ale spíše jako člověk, který touží po porozumění a obdivu – jenž se zároveň snaží vypořádat s křivdou, která se mu stala (lidským způsobem). To jeho pomocník už na tom byl o poznání hůř.