Piranha (1978)

Český název: Piraňa
Režie: Joe Dante
Rok výroby: 1978
Délka: 94 min
Země původu: USA

Hrají:
Bradford Dillman … (Paul Grogan)
Heather Menzies … (Maggie McKeown)
Kevin McCarthy … (Dr. Robert Hoak)
Keenan Wynn … (Jack)
Dick Miller … (Buck Gardner)
Barbara Steele … (Dr. Mengers)
… a další

Piranha je film o vraždících rybách. Jakkoli může tato informace vyvolat představu Spielbergových Čelistí, není daleko od pravdy. Začátek se totiž nese v onom klasickém duchu. Tma, vodní hladina a dvojice milenců plavající pro smrt. Najdou po nich jen oblečení. Hlavní hrdinka Maggie McKeownová, dotěrná novinářka, dosáhne spolu s místním osamělým mládencem Paulem Groganem vypuštění nádrže, v níž se mladí lidé koupali. Naleznou na dně jen kosti. Brzy je jim jasné, že spolu s vodou se z nádrže dostalo něco smrtícího. Jen armáda ví, co to je. Tajná zbraň, masožravé piraně. Jejich smrtící účinek lidé brzy pociťují. Vojáci se vše samozřejmě snaží ututlat, hlavní hrdinové, kteří to všechno způsobili, se snaží svoji chybu napravit. Pouští se jak na útěk před hrozícím uklizením pod zámek, tak i do stíhání hejna, které obráží zdejší rekreační oblast, kde právě vrcholí sezóna a dětské tábory…

I přes evidentně neúspěšnou snahu navázat na Jaws nelze říci, že by Piranha patřila k propadákům. Drží si určitý standard, a to díky své atmosféře. Částečně ji tvoří odér pozdních 70. let a jejich kouzlo. Ale i děs! Kontrast mezi slunečným horkým dnem a temnou, čímsi zkalenou vodou vyvolává přinejmenším obavy. Skutečně nevíte, kdy konkrétně ryby udeří. I když je jejich útok provázen zvláštním zvukem, o jehož kvalitě a nutnosti použití je lepší nediskutovat, objevuje se až se samotnými rybami. Náhle a drtivě. Pak už je jedno, jestli jste tomu konkrétnímu člověku v záběru drželi palce, aby z vody vylezl včas. Ty malé potvory jsou k nezastavení. Zvláště, když útočí na vše. Děti nevyjímaje. Což nemusí slabším povahám zrovna prospět.

Z piraní jde strach. Pár skvělých záběrů na plavající ryby s ostrými zuby budí respekt. Ovšemže za to může především hudba, to jinak ani nejde. Na druhou stranu se při jejich útocích leckdo zasměje. Jednak jim samotným, aby ne, když rybka vyskočivší z vody vypadá jako kus gumáky nebo když při ukázce jejich umění plavat v hejnu postrádají jejich těla přesvědčivý pohyb, jednak tomu celkovému provedení útoku, hlavně ke konci. I přesto, že všichni křičí a panikaří. Možná tohle mě kdysi rozesmálo, bratrovo zvolání „Krmení” při blížící se katastrofě tomu jen pomohlo. Smích pak přejde se záběry na ostatky a ukousané části těl. Maskéři si skutečně vyhráli. Přestože útoky probíhají pod vodou a krev se tak ihned rozplývá ve vodě, je jí dost. Stejně jako obětí.

S logikou si zde člověk nesmí moc lámat hlavu. Už samotný účel armády pěstovat nenažrané ryby zavání hloupostí. Největší kiks vidím v tom, že hlavní hrdina skočí do vody, aby rybám připravil pohřeb, přitom se snaží být rychlejší než ony, vydrží s dechem a nevadí mu, že do něj pak stejně začnou kousat ostré zuby. Že ho rovnou neohlodají na kost je mi záhadou, stejně tak otevřený konec, z něhož je patrné, že se piraně dostaly do moře.